Opolední sluníčko mě vytahlo ven a tak se potuluji zasněženým lesem, ale v myšlenkách se stále vracím do 5. března roku 1989. Takřka stejný den, jen ten sníh je letos navíc. Byla nedělě odpoledne a z polní cesty u Tymákova jsem pozoroval svoje kamarády, jak zkoušejí první jarní kumuly. V tu cvíli jsem ještě netušil, že o hodinu později budu na té cestě znovu, ale už nebudu sledoval kroužící kluzáky, ale jako opařený budu stát u hromady něčeho, co ještě před chvikou byla Vosa OK-7510 a o kus dál bude ležet M 35 OK-8426. Kromě houfu čumilů tam byla i sanitka, ale lékařka už našemu kamarádovi bohužel nemohla pomoci a jak vyplynulo z pozdějšího vyšetřování, utekl druhý pilot té s kosou asi o 0,015 vteřiny. Ano, je to už 17 let, co nás chvilka nepozornosti připravila nejen o několik letadel, ty vem čert, ale kamaráda nám už nikdo nikdy nevrátí a tak kdo si na tu černou březnovou neděli pamatujete, zavzpomínejte se mnou.
05.
03.2006