Protože se léto definitivně vytratilo z našich zeměpisných šířek a s ním i termika, jako každý rok se plachtaři poohlížejí o možnostech dalšího létání se svými bílými miláčky. Podzim i zima je období dujících větrů a ty při správném směru a síle můžou poskytnout dostatek příležitostí k plachtění i výkonnému.
Letošní volba padla na jižní vlnu a tak jsme 11.10. vyrazili s Mračounem s jeho Cirrusem do Jelení Góry, předpověď byla slibná, vítr bez střihu z jihovýchodu zesiloval s výškou. Na letišti jsme se potkali s Horácem, Pupem, Gorgojem a ostatníma. Cíle byli jasné diamantové a zlaté převýšení. Zprvu jsme nervosně pokukovali v cizím prostředí, pomalu skládali větroně z futrálů a shlíželi po zcela jasné obloze a relativním bezvětří. Nervozitu ukončila místní náčelnice slovy breefing o dješontej. Na učebně nám krátce sdělila, že na Sněžce fouká 16m/s z 220, výška je povolena do FL 240 a vlekat se bude na východ s Wilgou za 14 Zlotých minuta, šlo se na to. Já jsem měl pořadí 2, tak jsem dělal pomocníka, zapínal, psal šmírku a posléze na radiu sledoval borce. Bezoblačná vlna, všichni se vypínají severně Sněžky kolem 1000 m nad letištěm v první vlně a bez problémů stoupají do 6000 m, zde je pravděpodobně střih a výrazně slábne stoupání. Já startuji v 15.00 a dosahuji také zlatého převýšení, diamant byl dnes jenom pro trpělivého Pupa, Gorgojovi schází 300 m.
Mračoun nažhaven podzimním létáním (podařilo se mu asi 160 km uklouzat do dálky) spolu s Krasomilou volí při severní situaci 16.10. další destinaci a to letiště Martin na Slovensku. První den i přes slibný severák díky zpola zatažené obloze a přeháňkám volí koupání v termálním koupališti v Bešeňové. Jak si potom rve vlasy, když zjištuje, že fénové oko za Vysokými Tatrami dovoluje popradským a spišským plachtařům lety ve výškách kolem 7000 m, kde musí opouštět při 6 m stoupání pro nedostatek kyslíku. Nakonec se však daří létání v pondělí i úterý i když vlna je velmi vlhká a zatahuje se. Míša létá s Blaníkem Gliding centra a Tiborem Nogou, a získává první zkušenosti. Překvapením je i do vlny velmi příjemný vlek za ultralehkým Dynamikem. Ten správný den však přišel zatím v sobotu 22.října. Po komunikaci s ostatními vyznavači výškových letů jednoznačné rozhodnutí. Někteří vyrážejí již v pátek, což se ukázalo jako liché rozhodnutí, vlna nebyla a mnozí se zneschopnili v místních barech. Problémem bylo, že jsem na noční v práci a podařilo se mi sehnat střídání až na 6 ráno, i tak po menších problémech dorážíme po 10 do JG. Po jízdě uplakanou českou kotlinou s nízkou oblačností nás po přejezdu hor uvítalo super počasí. lenták jak z učebnice. Tentokrát bereme mého cirruse (Mračounův čeká v Martině na severní vítr). Protože mnozí startovali už se svítáním, překotně montujeme kluzák, oblékám několik vrstev, přeci jenom ve výšce je minus 30 stupňů a hurá na to. Tentokrát dost turbulentní vlek, vypínám se v 900 m QFE ve druhé vlně, kde navazuju do integrovaných 2 metrů. v 1800 se rozhoduji pro přeskok do první vlny na Karpacz, jako minule, chvilku hledání stoupavého pole a již to jede 3 metrama v absolutně klidném zvedu. Ve 4000 m nasazuji kyslíka a míjím první Ac lent, na jeho přední straně to zesiluje na 4 m/s. Po zkušenostech z minula má dnes překvapivě 80% plachtařů kyslík - nejroztodivnějších konstrukcí, věku a původu ( od profesionálních systémů EDS až po hadičku strčenou do nosu ). Na chvilku jsem se potkal s patnáctkou Marcela škarohlída , rychle fotku a pokračuju do 7400 m QNH , ne že by mě trápila hladina 240, ale dnešní úkol je splněn. Vystřídáme se s druhým členem týmu, ještě chvilku focení a klesám spirálou na brzdách. Na zemi je příjemné teplo na krátké rukávy, Mračoun již létá s Gorojovým letadlem a tak si dáme místní pivo, postupně uklízíme letadla a vyřizujeme administrativu ( placení ! )
S odstupem zjištujeme, že díky vyhlášenému notamu ostřílení vlnaři jako Pajrák (911 km !!!), Krejča, Suchánek a ostatní ulítli pěkné crosscountry. Málo platný, plachtění se hrne dopředu, je to ale doména vlastních větroňů, nikoho s blaníkem ani vosou jsem neviděl
- Cougar