Regiony 2002 report

Osoby a obsazení:
Jan Adler - řidič, pilot vlekař - OK-GUR 11
Miloš Houha - pilot, - Cirrus Std. OK-0453 LE
Roman Lanzendorf - pilot, Cirrus Std. OK-0569 AW
Petr Poláček - pilot, VSO 10 OK-0516 C4
Martina Porostovská - řidička, pomocnice
Václav Rada - pilot, Cirrus Std. OK-2294 LC
Jitka Radová - řidička, pomocnice
Ladislava Šedivá - řidička, pomocnice
Miroslav Šedivý - pilot, VSO 10 OK-5600 L2
Jaroslav Šimek - pilot, ASW 15 OK-1272 LA
Tomáš Vrbský - pilot, Cirrus Std. D-0732 LD
Tomáš Vrbský jun. - pomocník, divák
a další příležitostní návštěvníci a komparsisté
27.7. sobota - Přesun

Kolona šesti transportních vozů a dvou karavanů se na tři etapy postupně vydává z Letkova do Zbraslavic, dějiště plachtařského mistrovství regionů. Zdejší stanový tábor se stane na následující dva týdny jejich přechodným domovem. Cesta proběhla bez větších problémů, přilétá i Honza Adler s Mírou Šedivým ve vleku, a tak se všichni registrujeme, stavíme stanový tábor, seznamujeme se s areálem letiště a ve 20:00 se soutěžící a organizátoři poprvé scházejí v jídelně.

28.7. neděle - Dlouhý prolog

Budíme se do krásného rána. Určitě se poletí, tak po snídani rychle sestavit kluzáky, odtáhnout je na start a v 10:00 už všichni sedíme na prvním ranním brífinku. Éra krajských závodů, kde první disciplína byla vždy nějaká stovečka, je už dávno pryč. Tady se začíná pěkně zostra. Je vyhlášena první soutěžní disciplína, polygon 435 km: Zbraslavice, Blansko, Blatná, Mladá Vožice, Zbraslavice. Rychle doplnit do kluzáků vše potřebné a v 11:30 se poprvé rozjíždí velký cirkus. Za hodinu dostává sedm vlečných celé startovní pole, čítající padesát pět soutěžících, do vzduchu. Nebe je plné kroužících kluzáků a všichni čekají na otevření odletové pásky, které je ohlášeno na 12:44. Do půl hodiny jsou všechny kluzáky na trati a směřují k Blansku. Základny oblačnosti se postupně zvyšují z 1400 m. na 1600 až 1800 s průměrným stoupáním 2,5m/s. Podle předpovědi by mělo být na obloze 2-3/8 Cu, které by měly postupně mizet. Skutečnost byla samozřejmě opačná, a tak po dosažení prvního otočného bodu začíná oblačnosti přibývat a u Jihlavy řeší většina závodníků otázku, kudy obletět velký rozpad. Za Táborem začíná oblačnosti postupně ubývat a v okolí Blatné má většina kluzáků problém s nalezením slušného stoupání. Blatnou otáčí první Miloš Houha a postupně i všichni ostatní. Poslední dosahují otočného bodu Petr Poláček a Míra Šedivý, kteří na Vltavě dotáčejí poslední stoupání a přistávají v Táboře. Kumuly se rozpadají před očima, stoupání slábnou a domů daleko. Poslední naději dávají mraky východně od Prčic, tak je zkusíme. Slabý metřík, ale východní vítr nás snáší pomalu zpět. "Co ten zakázaný prostor, Romane," prohodím do rádia. "To je v pohodě, nad námi je Dana Nováková a ta má LX dvacítku, ona to ohlídá," chrčí na mě reproduktor. Dotáčíme a vyrážíme na Mladou Vožici. Před otočkou nalétáváme slabé stoupání, asi 0,5m/s, no zase o kousek blíž k cíli, ale letí se proti větru. Deset km za otočným bodem nachází Miloš Houha dokluzové stoupání, dokope k němu i Járu Šimka a společně vyrazí směr Zbraslavice, ale než sem doletí ostatní, mrak se rozpadá. Tak alespoň co nejblíže k domovu. Před dálnicí se snažíme spolu s několika kluzáky získat potřebnou výšku na dokluz, ale je už dost pozdě, a tak po deseti minutách získáváme asi jen 150m výšky. Roman Lanzendorf už stoupání nenalétne a přistává. V 19:40 zahajujeme s Tomášem závěrečný dokluz, ale k dosažení letiště nám chybí minimálně 200m výšky a tak v 19:55 přistáváme do terénu několik km od letiště. Cíle dosáhlo jen 13 soutěžících, ale největší překvapení nás teprve čeká.

29.7. pondělí - Hořké procitnutí

Celou noc přijíždějí soutěžící, kteří přistáli do pole, a proto pořadatelé vyhlašují pro dnešní den kratší trať: Zbraslavice, přehrada Vír, letiště J.Hradec, Třebětín, Zbraslavice - o délce 270 km. Nedělní výsledky sice ještě nejsou kompletní, ale za narušení zakázaného prostoru Sedlec-Prčice je devatenáct soutěžících diskvalifikováno, bohužel je mezi nimi i R. Lanzendorf a V. Rada. Dana sice elixku měla, jenže bez databáze zakázaných a omezených prostorů. Drahá zkušenost i pro nás! Ale soutěž pokračuje, a tak se všichni soutěžící vydávají na trať druhého úkolu. Základny oblačnosti se rychle zvyšují z 1400m na 1700m a za prvním otočným bodem až na 1900m, s průměrným stoupáním 2-3m/s, což činí z dnešní disciplíny poměrně bezproblémovou záležitost, a tak většina soutěžících dolétává do cíle. Nejlépe se umisťuje trojice Houha, Rada, Vrbský, která díky úzké spolupráci dosahuje rychlosti 83km/h a obsazuje 9. až 12. místo. Ostatní zdrží přeháňka na posledním rameni a umisťují se od 35. do 45. místa, ale všichni dolétávají do cíle.

30.7. úterý - Vzpoura

"Tak jsem to včera pěkně pos...," vykládá Jára Šimek každému koho potká. Ale dnes to asi nenapraví. Počasí se unavilo, proto pořadatelé nejdříve zkracují původně ohlášenou trať z 214km na 154km, ale z celého startovního odstartuje jen asi patnáct soutěžících a na trať se jich vydá méně než deset. Ostatní se rozhodují dnešek vypustit. Čtyřem soutěžícím se sice podaří trať obletět, ale ostatní se vrátili nebo přistávají v terénu, proto se disciplína nehodnotí. Z letkovské stáje odstartuje jen T. Vrbský a J. Šimek. Stoupání jsou do 1m/s, s dostupem 700 až 1000m, obloha se stále více pokrývá střední oblačností, a tak J. Šimek přistává po deseti minutách zpět na letišti. Tomáš se vozí asi tři hodiny a přistává po uzavření startu. A tak nejspokojenější je dnes Miloš Houha, který testuje zapůjčený LAK 17. Sotva je uklizen poslední kluzák, přichází na letiště první ohlášená bouřka, doprovázená prudkým deštěm, a tak asi půl hodiny držíme stanový přístřešek, a pak kopeme příkopy proti potokům vody valícím se na nás z letištní plochy.

31.7. středa - Volný den

Ředitel soutěže zavedl příjemný rituál a každé ráno předává jednomu soutěžícímu láhev whisky. Po letovém dnu putuje do rukou vítěze, není-li vítěze, je někdo vybrán. Dnešní den je pro nás příjemný. Láhev přebírá Miloš Houha, jako zástupce nejpočetnější výpravy z jednoho aeroklubu. Pod hrozbou bouřek vyhlašuje štáb závodů neletový den. Přijímáme nabídku Jirky Hodana na prohlídku výroby kluzáků CZ 304, a tak se po brífinku vydává kolona několika vozů do Kutné Hory. Většina zaměstnanců je na dovolené, proto nikým nerušeni pozorně posloucháme výklad majitele firmy o tom, jak vzniká laminátové letadélko. Postupně procházíme laminovnu, hrubou montáž, lakovnu až do finální čisté montáže a na mapě světa sledujeme, kde všude se více než padesát vyrobených kluzáků nachází. Dalším výrobním programem firmy je výroba modelů a i zde s úžasem sledujeme, do jaké dokonalosti jsou překrásné modely vypracovány. Čas vyhrazený prohlídce končí, proto poděkujeme našemu průvodci a vracíme se zpět do Zbraslavic. Poučeni včerejším večerem provádíme přestavbu tábora a po ukotvení přístřešků a stanů vyrážíme na malý výlet. Oběd, koupání a na závěr prohlídka hradu Český Šternberk. Cestou domů sledujeme, jak postupně vyrůstají jednotlivé bouřky, ale dnes se naštěstí letišti vyhýbají.

1.8. čtvrtek - Náhradní program

Bouřkové počasí přetrvává, a proto po obědě jedou někteří doplnit zásoby a šest sportovně naladěných členů výpravy se vydává prozkoumat okolí na kolech. Naše plány ale kazí další bouřka. Nejprve se tedy ukrýváme v opuštěné hájovně, a poté v mírném dešti dojíždíme do Ledče nad Sázavou. Z restaurace na náměstí sledujeme, jak déšť skrápí naše kola, a tak dochází k další korekci naší cesty. Kupujeme hromadnou jízdenku na vlak, nakládáme kola a malebné údolí řeky Sázavy sledujeme z kupé železničního vagónu. Po zahřívacím grogu a několika pivech nám cesta rychle ubíhá a navíc nám ji zpestřuje průvodčí, podáváním doplňujících informací o okolí, který vypadá, že do vlaku nastoupil také rovnou z nádražní restaurace. "V tomhle údolí jsou dnes asi všichni nalitý," hodnotí situaci Miloš Houha. Ve Zruči musíme přesednou a čekání si krátíme rychlým pivem v restauraci Na Ostrově. Po krátkém dohadování s průvodčím, kterému se nelíbí naše kola, nastupujeme do vlaku směr Kutná Hora a po devatenácté hodině vystupujeme na nádraží ve Zbraslavicích. Večer se všichni scházíme jako obvykle v místním baru a při pivečku probíráme staré i nové zážitky.

2.8. pátek - Bouří a bouří

Na rozdíl od předchozího dne nás budí bouřka už v šest hodin ráno. Nebe je zlověstně zamračené, občasný déšť zkrápí letištní plochu, a proto většina soutěžících volí individuální program. Někteří sledují video, kulturně založená část výpravy navštěvuje zámek Žleby, ostatní doplňují zásoby jídla a energie, relaxují a v duchu se modlí, aby už konečně přestalo pršet.

3.8. sobota - Jarda vítězí

Dneska se letí! Po rozplynutí ranních mlh začínají naskakovat první kumulky, no snad se tomu, co se objevuje na obloze, dá tak říci, a tak pořadatelé vyhlašují letový úkol č.6: Zbraslavice, Uhlířské Janovice, Jistebnice, Jindřichův Hradec, Nové Veselí, Třebětín, Zbraslavice o celkové délce 260km. Start je otevřen v 11:30 a jako první z letkovské stáje startuje Jarda Šimek, ale po vypnutí musí vyklesat, protože výška základen je o sto metrů níže, než výška vypnutí, a tak po deseti minutách přistává a zařazuje se na konec startovního pole. Velký cirkus je ale roztočen a ostatní se pod postupně se zvyšujícími základnami drží. Po třinácté hodině se základny zvedají na 1100m s průměrným stoupáním 1,5m/s, a proto se většina soutěžících vydává mezi 13:10 až 13:30 na trať. Letkovská stáj nemá dnes svůj den. První problémy nastávají už před Vlašimí, další po otočce v Jistebnici. Do čela startovního pelotonu se dostává Jarda Šimek a Roman Lanzendorf, sledováni dvojicí Poláček a Šedivý, Houha, Vrbský a záda jim kryje V. Rada. Od Žirovnice se podmínky zlepšují, základny dosahují 1400m a stoupání 2-3m/s, a tak celé pole postupuje rychle kupředu. Za Jihlavou ale mraků ubývá a všichni provádí dlouhý přeskok až na předposlední otočný bod. Bohužel v době, kdy ho dosahuje většina letkovské stáje, dolétávají už ostatní do cíle a před námi je další díra. Naštěstí se všem postupně daří nalézt dokluzové stoupání a v doznívajícím počasí se dostávají do cíle. Stájové vítězství získává J. Šimek, 21. místem, ostatní obsazují 27. až 38.místo v pořadí Šedivý, Houha, Lanzendorf, Poláček, Vrbský a Rada.

4.8. neděle - Děs a hrůza

"Včera jsem letěl svůj životní výkon a jsem ve třetí desítce," hlásí "Rádio Šimek" po ránu na celý tábor. Oficiální výsledky nejsou ještě upečené, proto pověstnou láhev dnes přejímá bývalý člen našeho aeroklubu Robert Koupšet za to, že dal nejvíce vydělat místním vlekařům. Předpověď na dnešní den je dost problematická. Meteorolog předpovídá lokální bouřky a od jihozápadu se blíží studená fronta. Je vyhlášena trať TDT/TP (let na vzdálenost ve stanoveném časovém intervalu), s intervalem čtyři hodiny. Startujeme na dráze 15, první nepříjemný zážitek tohoto dne. Nad lesem za letištěm má většina kluzáků výšku několika metrů, raději se nedívat pod sebe. Po otevření pásky se většina soutěžících vydává bez odkladů na trať. Pořadatelé však neurčili první otočný bod. a tak se nad letištěm míjí kluzáky odlétající do různých směrů jak rybičky v akváriu. Ale to je teprve začátek. To podstatné všechny ještě čeká. Obloha se postupně zatahuje až na 8/8 a za Havlíčkovým Brodem potkáváme první déšť. Spolupráce se dnes nedaří, každý letí podle svého úsudku. Nejdéle spolupracuje Houha a Vrbský, ale před Polnou se na okraji dešťové přeháňky rozcházejí. Obloha houstne před očima, potkat déšť je mnohem jednodušší, než nalézt stoupání. Miloš Houha se zachraňuje a pokračuje dále na Měřín, ale nakonec přistává v Jihlavě, což je druhý nejlepší stájový výkon. Většina ostatních podrovnává v H. Brodě a na zpáteční cestu se vydává jen M. Šedivý a V.Rada, který nakonec jako jediný dolétává před blížící se bouřkou na letiště. Vracím se od Lipnice k H. Brodu, ale když tam přiletím, je už na letišti spoušť. Otáčím na severovýchod a v duchu se připravuji na přistání do pole. Deset minut žongluji ve třech stovkách snášen větrem od pole k poli a pak na úrovni Habrů to začne. Cirrus se zachvěje, vária se opírají o doraz, za tři kruhy mám 800m. Rychle srovnávám a v rovném letu dále stoupám i když rychloměr už je otočený o 360 stupňů. Do Zbraslavic zbývá asi dvacet km, ale přímo to nejde, levé křídlo mě olizuje jazyk rotoru a tak prchám mírnou oklikou. Z dvanáctého kilometru volám info Zbraslavice, zda je možné přistát. "Zatím to jde, ale blíží se bouřka," zachrčí z reproduktoru. Konečně můžu hlavně díky GPS, bez které bych letiště v tomhle počasí asi dost obtížně hledal, otočit nos Cirra do požadovaného směru a za tři minuty přistávám přímo z kurzu na dráhu 33 a zajíždím k transporťáku. Na průlet pásky, která je na prahu dráhy 15 a bonifikaci 15 procent raději zapomínám, čas je teď rozhodující. Než je Cirrus rozebrán a uložen, rozpoutává se na letišti pravé peklo. Ale nejhorší zážitek dnešního dne zažívá asi M. Šedivý a členové jeho transportního družstva. Míra přistává jen několik kilometrů od letiště, ale bouřka mění pole během okamžiku v bahenní lázně a tak celé letadlo, ale i dvě cizí musí rozebrat a po částech odnosit z pole na silnici a to vše v přívalech vody a hřmících živlů. Ale i v Brodě se přežene průtrž a tak jediný, kdo není tento den promoklý na kost je M. Houha, Jihlava zůstala od deště uchráněna, a proto než dorazí záchrana, přesvědčuje místní plachtaře, že i v baru je silný soupeř. Rozbíhá se kolotoč zpětných transportů, který naše stáj končí ve 22:30 sešlostí v místním baru, kde je dnes jedním z nejžádanějších nápojů grog.

5.8. pondělí - Ach, ta voda

Ráno nás vítá modrá obloha, kterou brzy po východu slunce pokrývají bílé chomáčky. Provádíme vysoušení a údržbu miláčků, transportních vozů, ale i promoklých svršků a spodků. V deset hodin se jako už tradičně scházíme na předletové přípravě. Meteorolog sice i na dnešní den maluje do předpovědí bouřkové obláčky, ale snaží se nás přesvědčit, že včerejší peklo se nebude opakovat. Na základě těchto informací je opět vyhlášena trať TDT/TP, ale s časovým omezením na tři hodiny. Navíc po včerejším akváriu na odletové pásce je stanoven první otočný bod, Ledeč n. Sázavou. Výška základen asi 700m, stoupání do 1m/s, ale i starosti s funkčností přístrojů po včerejších záplavách jsou informace, které podávají piloti prvních kluzáků. Po otevření odletové pásky se situace ještě zhoršuje. Základny se sice zvyšují na 900m, ale v okolí letiště není kde vytočit. Několika soutěžím se nepodaří vůbec odletět. S vidinou možných bouřek neváháme s odletem a pásku protínáme všichni zhruba ve výšce 800m. Spolupráce je ve velkých chumlech velmi obtížná, ale ty se po krátké době rozptylují, a tak většina pilotů letí samostatně. Po úvodních potížích se počasí vylepšuje, základny se zvyšují na 1200 až 1400m, ale fouká poměrně silný jihozápadní vítr, a proto nejlepších výsledků dosahují piloti, kterým se daří využít oblačné řady, které se v silném větru tvoří. Ve vymezeném prostoru se nachází asi čtyřicet možných otočných bodů, proto kabiny některých kluzáků připomínají spíše koutek navigátora, než kokpit pilota. P. Poláček a T. Vrbský přistávají v terénu, ale ostatním pěti se daří doletět a získat tak bonifikaci 15%. Stájové prvenství získávají V.Rada, M. Houha a R. Lanzendorf, kteří nalétali za tři hodiny přes 200km a obsazují desáté až třinácté místo. J. Šimek a T. Vrbský nedosahují některé deklarované otočné body, a proto se umísťují na rozhraní třetí a čtvrté desítky spolu se zbytkem týmu. Než jsou některé kluzáky uschovány do přívěsů, čeká je ještě jednou důkladné odstranění vody z pitotstatického systému. Zkušenost, že bez vária to jde dost mizerně, hlavně v točení, je i pro ostatní do budoucna dostatečným ponaučením.

6.8. úterý - Hasičské cvičení

Ráno je sice jasné, ale než se vyhrabeme z pelechů, je už obloha potažena vrstvou střední oblačnosti. "Dneska je to jasný, nikam se neletí," oznamuje každému Jarda Šimek, ale pořadatelé se nechtějí vzdát předčasně, meteorolog dává jistou naději, a tak je vyhlášena varianta B, trať 154km s otočnými body: Čestín, Kámen, Polná. Všichni se dívají s nedůvěrou na oblohu a mudrují, zda to má dnes vůbec nějakou cenu, ale nakonec sestavujeme kluzáky a odvážíme je na start. Původně ohlášený start je odložen a po krátkém dešti je disciplína ve 13:35 zrušena. Než všechno odvozíme, rozebereme a poklidíme, je 15:00 a v závěru hasičského cvičení mokneme podruhé. Krásně prožitý den, a tak většina výpravy vyráží po šestnácté hodině za kulturou do Kutné Hory. Jen ze stanu Miloše Houhy je slyšet pravidelné hlasité oddechování a brzo se k němu přidává i Jarda Šimek. Zbytek výpravy vyráží na houby nebo prozkoumává okolí ze sedel kol. V 19:45 sledujeme předpověď počasí a na jejím základě a také díky posíleni odpoledním spánkem přesouvají nejstatečnější členové výpravy těžiště činnosti do pozdních nočních a ranních hodin.

7.8. středa - Od stánku ke stánku

Rádio Šimek dnes po ránu nevysílá, asi nějaká porucha, proto honem naspat ještě nějakou chvilku, ale porucha je brzo odstraněna. "Dneska jsem na šrot," hlásí Jára, sotva se vykutálí ze stanu. Ale i pohled na většinu ostatních členů dává tušit, že noc byla náročná. Miloš Houha se snaží tomuto stavu vyhnout, a proto se nejdříve rozhoduje dnešní den prospat, ale nakonec se překonává, silnou kávou se snaží vyžehlit svůj zmuchlaný obličej a začíná organizovat druhý pokus výletu okolo Sázavy. Výlet zahajujeme otevřením lahve whisky. To jsem zvědav, jak budu dnešní den zaznamená-vat. Disciplína je zrušena, odjezdu nic nebrání. Zatažená obloha nevěští nic pěkného, podle zpráv z domova v Plzni od rána prší, ale nedáme se odradit a vyrážíme. Bez velkých potíží přijíždíme do Ledče. Nejdříve vybrat bankomat, a pak do restaurace na náměstí, s prázdným žaludkem se špatně šlape a času je zatím dost. Dnešní den by se dal nazvat dvanáctkový, protože v celém údolí Sázavy, ale i večer v baru se čepovala pouze plzeňská dvanda. Zahajujeme druhou etapu z Ledče do Světlé. Začínáme po rozbité asvaltce, ale ta netrvá dlouho a brzo ji vysřídá polní cesta, která nás přivádí k malému stánku. "Pí pí pí pí pí pí píí," napodobuje Miloš zvuk elektronického variometru, neváhá ani vteřinu, točí ostře doprava, odhazuje kolo a za několik okamžiků už všichni sedíme před malým stánkem a s další dvanáctkou před sebou se kocháme pohledem na řeku. Nemůžeme se ubránit dojmu, že si nás okolní hosté nějak divně prohlíží, zatím nevíme proč, a tak tomu nevěnujeme velkou pozornost. Jedeme dál, červená značka se ztrácí v nějakém bývalém pionýrském táboře, proto intuitivně volíme směr další cesty. Okolo řeky se jet nedá, tak stoupáme vzhůru do kopce, až dorážíme k velké budově se zamřížovanými okny. "Co to tak asi může byt," přemýšlíme nahlas a ptáme se na další cestu. Naše podezření se potvrzuje. Ano, skutečně jsme se ocitli v blázinci, naštěstí na správné straně hradby. Nyní nám teprve dochází, proč si nás tam dole u toho stánku všichni tak divně prohlíželi. No nazdar, raději rychle pryč. Prudkým sjezdem se dostáváme k jednomu z nekrásnějších úseků řeky Sázavy, Stvořidlům. Trochu nám to připomíná šumavskou Vydru, ale horší je, že se cesta změnila v horskou stezku posázenou kameny a propletenou kořeny stromů, a tak kola neseme více na zádech, než jedeme. Ale i tento úsek zdoláváme celkem dobře, jen Jarda se v jednom místě zaplete mezi kořeny, hodí záda, přikrývá se kolem a kutálí se k řece. Konečně zase rozumná cesta, která nás přivádí k lávce, proto přejíždíme na pravý břeh. Značka se opět někde ztrácí, a tak tlačíme kola do prudkého kopce a najednou se ocitáme na silnici Světlá-Ledeč. Krátká porada na autobusové zastávce. Pohled do hlubokého údolí řeky, pak na oblohu a na hodinky nás přesvědčí ke korekci trasy, proto vypouštíme Světlou a vydáváme se zpět po silnici do Ledče. Ve Vilémovicích zastavujeme na polévku a pivo, ale sjezd do Ledče už jedeme na dvakrát. Prudký déšť nás přinutí k další neplánované zastávce. V Ledči ještě chvilku zvažujeme možnost jet do Zbraslavic po svých, ale další přívaly vody nás rychle přesvědčují o koupi společné jízdenky na vlak. Paní v pokladně nemůže pochopit, proč chceme lístek pro šest osob a pět kol a vysvětlení, že máme dvojkolo ji zjevně moc nepřesvědčuje, ale nakonec držíme lístky v ruce a v drobném dešti soukáme kola do vlaku. Ve Zruči tradiční zastávka v Restauraci na ostrově, a pak kola znovu do vlaku a hurá domů. Josef Švejk by z nás měl určitě radost, protože náš dnešní výlet se velmi podobal jeho putování po Praze od hospody k hospodě. Sprcha, čisté prádlo a večer se scházíme v baru, kde už čeká Michal Poláček s harmonikou. Zpívaná může začít. "Dneska si jí lupnu," vyhlašuje Jára. A jak řekl, tak i činí. Poláček válí, než se nadějeme, je tu půlnoc, dostáváme poslední pivo a šmitec. Zítra (nebo vlastně už dneska) je taky den, a tak se pomalu trousíme do svých stanů.

8.8. čtvrtek - Letíme na sever

Budíme se do pošmourného rána. Dnešní láhev získává Míra Šedivý, jako nejmladší ženáč startovního pole, ale načít ji nemůžeme. Meteorolog předpovídá na odpoledne krátký termický interval, a proto ředitel soutěže vyhlašuje trať: Zbraslavice, Kolín, Jičín, Nymburk, Čestín, Třebětín, Zbraslavice o délce 165km. O reálnosti tohoto úkolu všichni pochybují, proto příprava kluzáků finišuje až na poslední chvíli. Start je několikrát odložen, ale náhlý řev vlečných vyhání nakonec všechny pochybovače z kempu k letadlům. Je rozhodnuto: musíme do boje. Všechny kluzáky tedy postupně odstartují. Obloha je pokryta střední a vysokou oblačností a pod rozcuchanými kumulky se dá nalézt jen slabé stoupání s dostupem do 1000m. Doma by asi nikdo ani neotevřel hangárová vrata, ale tady se závodí. V přízemních výškách se dostáváme ke Kolínu, kde se počasí zlepšuje a většina kluzáků pokračuje v letu na Jičín. U Poděbrad se základny zvyšují na 1500m, ale dále k Jičínu je díra, způsobená hustou vrstvou střední oblačnosti. Všichni navazují až na stoupání východně od Jičína a za pomoci severního větru se vrací zpět k Nymburku. Pak už je to sprint až do Zbraslavic. Dolétáváme všichni, jen Jarda Šimek doplácí na problém se svou GPS (bez baterek to prostě nefunguje), který ho odsouvá na konec startovního pole. "Včera to bylo z rozmaru, ale dneska si ji lupnu ze žalu," hlásí Jára a zahajuje přesun stáje z kempu do místního baru. Miloš se rozhoduje před odchodem trochu posílit spánkem, a tak se záhy stanovým městečkem rozléhá jeho pravidelné oddechování. Mladý harmonikář se pod vysokým smrkem opět kurtuje do svého nástroje a večerním letištěm se nesou známé tóny lidových písniček, i když texty jsou většinou trochu plachtařsky, ale i jinak upravené.

9.8. pátek - Poslední let

Ranní mlha se rychle rozpouští a sluníčko začíná příjemně hřát. Probouzí mě divné zvuky, proto zkouším zaostřit rozespalé oči patřičným směrem, kde sleduji, jak dámská část výpravy provádí výzdobu Romanova transportního vozu. Zatím mě nedochází, co má tahle legrácka znamenat, až když ředitel soutěže předává dvě lahve whisky "dnešním oslavencům", tak si všichni uvědomujeme, že má dnes Roman svátek. Blahopřání ale musíme odložit, do 11:15 má být vše připraveno, na závěrečný den nás zřejmě čeká nějaké dobrodružství v podobě delší disciplíny, proto ranní kolotoč začíná poměrně brzo. Hukot plynových vařičů a vůně čerstvě uvařené kávy budí všechny spáče. I Miloš Houha vystrčí rozespalou hlavu ze stanu, ale spánek je silnější, a tak se vrací zpět do postele, 7:30 je na něho opravdu ještě moc brzo. Do deseti hodin jsou letadla na startu a hádanka dnešního dne je rozluštěna. Pořadatelé si sice pohrávají s myšlenkou TDT/TP, ale vítězí klasika, polygon 205km s otočnými body: Tábor, Velké Dářko, Třebětín. V 11:27, tři minuty před plánovaným startem se naposled rozeřvou motory vlečných a kolotoč poslední disciplíny je roztočen. Ve 12:28 je otevřen marker a před třináctou hodinou se první odvážlivci vydávají na trať. Základny kumulů se postupně zvedají z 800m na 1000m a dá se pod nimi nalézt stoupání do 2m/s. Po třinácté hodině odchází postupně celá letkovská stáj a jako poslední trojice Houha, Rada a Vrbský. Za Vlašimí dolétáváme skupinu Vos, která náš postup chvilku zpomaluje. První odvážlivci přilétají do Tábora v době, kdy zde je veliká díra, a tak musí zvolnit a jsou postupně doletěni. Od Pacova se počasí vylepšuje, základny se zvedají na 1300m až 1400m a průměrné stoupání na 2-3m/s, takže celé pole postupuje rychle k druhému otočnému bodu. U Humpolce se konečně zbavujeme dotírajícího chumlu, dohlednost se zvyšuje, míjíme Přibyslav, kde nás vyděsí Blaník, který vypadne z mraku, ale už vidíme Velké Dářko, jak v dálce prosvítá z mlžného oparu, tak rychle na otočku, zpátky na lesy nad Žďárem, dotočit a první propočty naznačují, že můžeme zahájit závěrečný dokluz. Díky velmi dobré spolupráci se nejlépe umisťuje trojice Vrbský, Rada a Houha na 7.-9. místě, následuje Roman, Míra, Petr a podruhé za sebou si vybírá Černého Petra Jarda Šimek. Ale všichni jsme doma, nic se neškráblo, takže po ošetření a uložení letadélek se můžeme věnovat závěrečným oslavám. Pořadatelé slibují grilování kotlet a podobné příjemné záležitosti, tak rychle do sprch a hurá do akce. Vidět, jak se na drátěnce postele připravuje asi padesát kotlet najednou, je opravdu nezapomenutelný zážitek. Na závěrečný večer se sjíždí plno příznivců plachtění, tak se povídá, hodnotí, zpívá a popíjí dlouho do noci. Ale zítra čeká všechny cesta domů, tak se po půlnoci většina účastníků pomalu trousí do svých stanů a karavanů. Jsou však i jedinci "nezmaři" pro které je noc krátká, a tak před rozbřeskem rozmrzele zjišťujeme, že největší vytrvalci vedeni Milošem Houhou, zakotvili pod přístřeškem uprostřed naší výpravy a když se k této skupince připojuje i mladší Poláček s harmonikou, musí se rozloučit se spánkem i širší okolí stanového městečka.

10.8. sobota - A je tu konec

Na desátou hodinu je naplánováno slavnostní ukončení soutěže, proto se naposledy scházíme v přeplněné jídelně. Krátké zhodnocení, vyhlášení výsledků, poděkování pořadatelům a PMRg je minulostí. Blahopřejeme vítězům, loučíme se s ostatními účastníky s přáním brzkého shledání na dalších závodech, a pak už jen sbalit stany, vše nacpat do aut, zapřáhnout transportní vozy a po naší přítomnosti zůstávají jen zažloutlá místa v zelené trávě kempu. Končí dva týdny plachtařské dovolené. Čtrnáct dnů bez televize, vyhřátého pelíšku, ale i běžných každodenních starostí. Čeká nás návrat do stereotypu všedních dnů. A co říci závěrem? Určitě poděkovat podpůrnému pozemnímu družstvu, které ač početně slabé se o nás vzorně staralo. Sedm odletěných disciplín je slušný průměr a nejvýstižnější přirovnání, jak pojmenovat ukončené závody, vyslovil jeden nejmenovaný účastník. Byla to názorná ukázka, jak se létá v oblasti tlakové níže. Petr Poláček, který soutěž pojal jako trénink na mistrovství rumiorů, pardon, juniorů ČR, se přesouvá do Křižanova a všichni ostatní, no přeci na Plzeň Vávro, na Plzeň. I zpáteční cesta proběhne bez potíží, a tak večer už popíjíme pivečko v domácím baru, vyprávíme zážitky ostatním a shodně konstatujeme, že když pomineme-li éru krajských závodů, můžeme naše vystoupení označit jako jednu z největších soutěžních akcí v historii AK Plzeň - Letkov.

Pro pobavení, ale i poučení nejen účastníků, ale i ostatních zaznamenal: Václav Rada.