Ahoj Letkováci,
závod už je v plném proudu a protože dneska máme první neletový den, podávám krátký report ze závodů v Benalle, New South Wales, Austrálie. Do Austrálie jsem přiletěl o čtyři dny dříve, abych měl dostatek času se vzpamatovat z časového posunu. Několik prvních dnů nevládlo zrovna moc příznivé počasí na plachtění a jak oficiální trénink , tak první soutěžní den propršely. Což mi maličko pokazilo plány, protože na těchto závodech létám na větroni ASG29E, na který jsem ani nebyl přeškolen. Nakonec se mi podařilo si aspoň jednou „skočit“, takže jsem první soutěžní den byl trošku klidnější.
Závod začal tzv. „prvním dnem po frontě“, což znamená kumulové počasí s turbulentními stoupáky s, podle Australanů, velmi nízkými dostupy kolem 1600m. Toto počasí mi docela vyhovovalo, protože bylo podobné tomu Evropskému. S postupem času po frontě se vzduch více a více ohřívá a dostupy stoupáku stoupají zhruba o 300 m každým dnem. Bohužel první den byl jediný den s kumuly a od té doby zatím lítáme „jen“ v čisté. Až se vzduch ohřeje na správnou teplotu, udělá se to správné Australské počasí se 4/8 kumulů s dostupy do 4000m. Zatím to tedy ještě nepřišlo. Každým dnem je teplota o dva stupně vyšší a vyšší a já doufám, že už se to jednou zastaví. Momentálně máme teplotu vzduchu 37 stupňů, což pro průměrného Čecha, který je zvyklý v lednu šlapat po deseticentimetrové pokrývce sněhu, přestává být legrace. :) V průměru vypiju zhruba 4 litry vody a 2 litry Getorade (nápoje, který obsahuje všechny soli, které člověk vypotí).
Létání v čisté je tady ve srovnání s Českou Republikou velmi odlišně. Stoupání se pohybuje mezi 2-5 m/s s velmi vysokými dostupy (včera do 3 300 m nad zemí). Díky tomu jsou stoupáky daleko dále od sebe. Docela běžně uletíme 40 km, než na nějaký pořádný stoupák narazíme. Jak říkají Australani, v čisté je to jako jet na kole v lese. Jednou na nějaký strom/stoupák narazit musíš. Tuto kliku jsem bohužel v třetí disciplíně neměl a po 60 km klesání jsem se musel zachránit v 400 m nejdříve na 0 m/s, potom 0,5 a pak se stoupání zesilovalo. Bohužel jsem touto chybou ztratil cenných 300 bodů. Ale mohlo to dopadnout i hůře (zapalování na motoru už jsem měl zapnuté..:) )
V Austrálii platí spoustu věcí přesně naopak, než na co jsme zvyklí. Tak třeba mají studený jižní vítr a teplý severák, tlaková výše se točí na druhou stranu než u nás, nejlepší počasí tady mají, když převládá hluboká tlaková níže a také nad pohořím nevznikají žádné stoupáky. Ty jsou jen v údolí. To je způsobeno tím, že slunce zde svítí téměř vertikálně a tak energie na čtvereční metr, která je absorbována povrchem země je na nakloněném kopci menší než na rovině. Toto nemám z vlastní hlavy, ale poradil mi to legendární Ingo Renner, který tady létá „jako balík“ v dvousedadlovce ASH25. Jen připomenu, že Ingo Renner je se svými 40 000 hodinami ve větroni čtyřnásobný mistr světa a devatenáctinásobný mistr Austrálie. Ve svých 78 letech předvčírem vyhrál disciplínu a tak si zasloužil na briefingu při vyhlašování výsledků velmi hlasitý obdiv.
Závody trvají až do pátku a podle meteorologa by se ještě minimálně dvakrát letět mělo, tak se necháme překvapit, co pro nás Termoska nachystá.. :)
Plachtění zdar
Peťa Svoboda
