autor: Vojtěch Treml

Svůj první seskok jsem absolvoval 27.června 1956 z dolnoplošníku K-63 Sokol OK-BKB. Na tento velký den jsme museli pro nepřízeň počasí, stálý déšť, čekat několik dní. Pak se trochu vyčasilo a bylo řečeno, že se jde skákat. Byl jsme hodně nervózní, poprvé jsem letěl letadlem. Po vystoupání do potřebné výšky jsem byl instruktorem Frantou Balejem vybídnut k seskoku. To znamenalo odsunout posuvnou kabinu, přendat nohu přes pažení letounu, postavit se na křídlo a pak skočit do hlubiny mezi křídlo a výškovku. Následovalo vytažení padáku, přetrhnutí trhací šňůrky a otevření padáku a pak najednou ticho a jen hluk odlétávajícího letounu. Snášel jsem se na letiště. Jelikož jsem nedokázal odhadnout okamžik dopadu, praštilo to najednou se mnou o zem, což mělo být měkké přistání. Prodělal jsem ještě dalších šest seskoků a 26.9.1956 jsem měl ukončen základní výcvik.

Do sportovního výcviku jsem byl zařazen v roce 1957 a prováděl jsem seskoky z letounů Sokol K-63, Farchild K-74 a Siebel C-3. V říjnu 1957 jsem se skupinou kamarádů narukoval k výsadkovému vojsku do Prešova. Do této doby už jsem měl za sebou 71 seskoků, z toho 32 s výdrží od 3 do 20 vteřin, seskok do vody, noční seskok do terénu a se zbraní. Po dobu dvouleté vojenské služby jsem provedl 15 seskoků z upoutaného balonu, Dakoty D-3 a IL-14 a to cvičné se zbraní s plnou polní a nasazenou plynovou maskou na letiště i do neznámého terénu.

Po skončení vojenské služby v říjnu 1959 jsem opět začal sportovně skákat na letišti Plzeň – Bory. Na tomto letišti jsem postupně začal plnit výkonnostní třídy od třetí získané 1.12.1959 po druhou výkonnnostní třídu 1.9.1961, první výkonnostní třídu 17.11.1964 a třídu mistra sportu 13.5.1967. V této mé sportovní činnosti jsem skákal z letadel L-60 Brigadýr a An-2 a vrtulník Mi-4. Zúčastnil jsem se různých soustředění, soutěží, závodů a mistrovství ČSSR. Byl jsem rovněž krajským a oblastním reprezentantem. Seskoky jsem prováděl z výšek od 600 do 4500 m s okamžitým či zpožděným otevřením padáku od 3 do 70 vteřin volného pádu. Na těchto soutěžích se skákalo ve dne i v noci do vody, do sněhu a pískového kruhu. Po celou dobu svého skákání jsem vystřídal celou řadu padáků od čtvercového PD-47 po kulaté řady PTCH 1-90, OVP-450, PDPS-48, PTCH-C, OVP-450 pilotní PTCN-10 křídlo, PL-58 a ZL-55. Prováděli jsme seskoky s dýmovnicemi na leteckých dnech, propagační seskoky na stadiony a do terénu, seskoky do sněhu na Boží Dar při soutěži Zlatá protěž, seskoky do vody na soutěži o pohár Slapského jezera, seskoky v noci na veletržním poháru v Brně.

Zúčastňoval jsem se soutěží:

• Memoriál Franty Zmatlíka – Hořice
• Štít Jižní Moravy – Kunovice
• Pohár Auto-Škoda – Mladá Boleslav
• Rakovnická dlaždice – Rakovník
• Pohár Slapského jezera – Praha – Slapy
• EX Plzeň – Plzeň
• Zlatá Protěž – Karlovy Vary – Boží Dar
• Memoriál Rudy Valáška – České Budějovice
• Družební závody Gera – NDR

Letecké dny: Plzeň, Karlovy Vary, Ražňany, České Budějovice, Mladá Boleslav a Klatovy

Seskoky na stadiony: Plzeň, Štruncovy sady, Sušice, Blovice, Podmokly, Manětín a různé propagace do terénu

Při tomto sportovním skákání jsem rovněž prováděl instruktorskou činnost. Byl jsem instruktorem branců a vojáků v záloze pro okres Plzeň-sever. Tuto činnost jsem prováděl od roku 1960 do roku 1975, Za což mně byla v roce 1965 udělena ministrem národní obrany medaile „Za službu vlasti“.

Za svoji sportovní činnost jsem získal zlatý odznak FAI se dvěma diamanty č. 2 a zlatý odznak se třemi diamanty č. 30 a medaili Mistr sportu. Při provozu jsem zastával funkce jako dozorčí balení, doskokové plochy, ustrojování a výsadkový průvodce. Měl jsem oprávnění k balení všech používaných padáků včetně pilotních.

Za 25 let své sportovní činnost jsem zažil různé příhody.

Příhody vodní

Svůj první sekok do vody jsem prováděl do rybníka v Mýtě u Rokycan. Po otevření padáku, nasměrování do vody, usazení do sedacího popruhu se provedlo uvolnění záložního padáku a přehození přes hlavu na záda, rozepnutí nožních popruhů a pak asi ve 30 metrech nad vodou rozepnutí prsního popruhu. Při doteku s vodu se mělo tělo prohnout a vyléknout z postroje, ale mě se to nepodařilo. Záložní padák mě přimáčkl hlavu pod vodu, lněné popruhy při styku s vodou ztuhly tak, že jsem se nemohl z popruhů vymotat, dokud nepřipluli s loďkou a neosvobodili mě. Další moje nepříjemné setkání s vodou se stalo v červnu 1971, když jsme prováděli propagační seskok z L-60 na stadion v Sušici při setkání mládeže Šumavy, v sestavě Sehnálek, Treml a Vít. Vál nepříjemný nárazový vítr od Svatoboru. První Sehnálek dopadl na stadion, já jako druhý jsem se dostal nad řeku u stadionu, kde náhle přestal foukat vítr a já věděl, že spadnu do řeky. Jen jsem nevěděl, jak je v těch místech hluboká, ale nastěstí tam bylo vody jen po kolena. Tehdy jsem měl nové boty a ty jsem v Otavě pokřtil. Diváků jsem měl dost, když viděli, že mířím do vody, honem se běželi podívat, jak to dopadne. Třetí Vít měl větší štěstí, když viděl, kam se řítím, stačil opravit směr a přistát na stadion.

Příhody se záložním padákem

6.června 1970 jsem prováděl svůj tisící seskok. V té době jsem již skákal z padáku PTCH-6, ale rozhodl jsem se, že tento seskok provedu na padáku PD-47, na jakém jsem kdysi začínal. Po výskoku a otevření se mi dostala šňůra přes vrchlík a utvořily se mi nad hlavou místo čtverce dva obdélníky, takže nezbývalo než otevřít záložní padák. Tak dopadl můj tisící seskok na rozdíl od prvého, který proběhl bez problémů.

Další příhoda se mi stala na soustředění v Plasích. Po otevření padáku PTCH-6 došlo k deformaci vrchlíku a já musel hlavní padák odhodit a opět otevřít záložní. Vítr mě zahnal do lesa, padák se mi zachytil o strom a já dostal dvě rány. Jednu při dopadu a druhou, kdy se pod mojí vahou zlomil vršek smrku, a padl na mě.

Třetí nedobrovolné otevření záložního padáku se mi opět stalo v Plasích na krajském soustředění. Balili jsme padáky za silného větru a zřejmě jsem přitom promotal šňůry od klapek. Padák se špatně otevřel, byl zmuchlaný a já opět musel použít záložní. Jelikož to bylo hluboko nad lesem, nechtěl jsem celý padák odhodit, abychom ho našli, odhodil jsem jen jeho jednu stranu, aby mě stabilizoval a otevřel jsem záložní padák. Přistál jsem velice měkce, neboť se mi oba padáky zachytily na stromy a já zůstal viset asi tři metry nad zemí.

Propagační seskoky

13.května 1970 byla Plzeň etapovým městem Závodu míru. Při dojezdu cyklistů jsme prováděli seskoky na stadion ve Štruncových sadech. Tento den foukal dosti silný vítr, bod výskoku jsme měli určen nad křižovatkou u Práce. Seskok byl velmi nepříjemný, pod námi byly jen domy a žádná úniková volná zóna. Nad náměstím jsem měl 300 m výšky a tak tak jsem přistál na hřišti přímo přes tribunu. Na toto hřiště jsem ještě skákal při krajských závodech požárních družstev v roce 1976.

9.května 1972 jsme prováděli seskok na stadion v Podmoklech, kde probíhaly májové oslavy. Na hřišti, které mělo být pro tento seskok vyklizeno, však probíhaly jezdecké závody. Ještě nestačili překážky odstranit a my už přiletěli, ale nakonec jsme přistáli bez problémů.

Za celou svoji sportovní 25-letou činnost jsem provedl 1650 seskoků. Své účinkování jsem zakončil 9.10.1981 nočním seskokem.V současné době jsem členem Klubu vojenských výsadkářů veteránů při Posádkovém domu armády v Plzni.