autor: Josef Matějovský

Roky 1957 – 1962 byly zlatou érou motorového létání a to nejen v AK Plzeň Bory. V té době bylo na Borech už jen motorové létání a paraodbor. Ještě v roce 1957 se víkendového provozu na Borech účastnilo až 23 motorových letadel. Plachtaři se už dávno odstěhovali na své letiště na druhé straně Plzně, do Letkova.

Letecký provoz na Borech byl plně zabezpečen placeným personálem, který byl ve stavu KV Svazarmu v Plzni. Pro zajímavost uvedu přehled leteckých a para-instruktorů a mechaniků, kteří v podstatě zabezpečovali letecký výcvik v kraji, tj. Aeroklub Plzeň-Bory, Rokycany, Letkov, Plasy a Staňkov.

• náčelník krajského aeroklubu Josef Beran, od r. 1953 mjr. Václav Klír
• technik aeroklubu kpt. Veselý, později mjr. Růžička, od roku 1958 kpt. Mir. Kozel
• krajský plachtařský instruktor Jan Straka
• krajský para-instruktor František Balej, později Jiří Murtinger
• instruktoři motorového létání od roku 1957 Milan Fišer, Jaroslav Vaněček, Josef Sokolík, od roku 1958 Josef Matějovský, Zdeněk Hajžman, od roku 1959 Zdeněk Dědek, Jan Kadeřávek
• letečtí mechanici Bohumil Beran, Emil Český, Štěpán Kovařík, Karel Houška, Vlast. Hruška, později Jaromír Kovařík, Oldřich Štangl
• balič padáků a para-instruktor Eduard Kavický
• na Letkově pro zabezpečení provozu Bohumil Miksan, Stanislav Zíka
• motoroví instruktoři aktivisté Přemysl Sobotník, Karel Kabát

V prvním pololetí r. 1958, na zásah některých orgánů KSČ, se provedla čistka mezi staršími členy AK Plzeň Bory. Museli se vzdát členství, vlastně byli vyhozeni z aeroklubu, někteří další odešli ze solidarity. Byli to piloti Oldřich Kovářík, Josef Slíva, Jan Asník, Karel Malecký, Jiří Lauermann, Jan Sigmund, Jaroslav Novák, Karel Páník, Jaroslav Vaněček, Jaroslav Kulhánek, Jiří Zelenka a další.

Po podzimní aféře s benzinem v r. 1958 museli odejí pilot instruktor Zdeněk Hajžman a letečtí mechanici Emil Český a Bohumil Beran. Já jsem přesdvědčen, že tato aféra byl zastírací manévr pro politickou likvidaci těchto lidí. Je to můj názor a nemám žádné důkazy. Touto aférou a před tím čistkou byla prakticiky zpřetrhána veškerá návaznost na Západočeský aeroklub, který byl obnoven v r. 1945. Motorový odbor byl z devadesáti procent zdecimován a začal se stavět prakticky od začátku s novými lidmi.

V těchto letech jsme cvičili mnoho pilotů pro potřeby armády, ale i sportovní létání bylo na vysoké úrovni. Většina pilotů byla cvičena i na noční létání, včetně nočních výsadků. Osnova základního pilotního výcviku byla velmi rozsáhlá (dnes bych řekl, že byla téměř dokonalá), žáci byli vycvičeni m.j. v létání podle přístrojů, létání skupin, navigační létání, bojové obraty (akrobacie) a výcvik byl po základech nočního létání ukončen pilotními zkouškami. A to vše během jednoho roku.

Na letounech Jak-11 jsme prováděli kompletní výcvik včetně letů do výšek 6-7000 m za použití kyslíku, navigačních letů ve výškách 3-5000 m a skupinových letů. Určitá část pilotů létala současně i na vrtulnících HC-102 a Mi-2.

V roce 1962 skončil výcvik pro armádu, snížil se i příjem peněz pro sportovní létání a někteří placení instruktoři motorového létání byli propuštěni. V r. 1959 se aeroklub, tj. motoráři a parašutisté přestěhovali na vojenské letiště, kde jsme dostali budovu s kontrolní věží a jeden hangár. Potřebné stavební úpravy, výměnu oken a rekontrukci topení financoval aeroklub ze svých peněz. Po létech se musel aerokub Plzeň- Bory znovu stěhovat na protější severní stranu letiště a veškeré zázemí budovat znovu. Ale to už je daleko pozdější historie.

Samostatnou kapitolou motorového létání byla tzv. vojenská cvičení. Tyto zvláštní akce přinesly pro velkou část motorových pilotů nové zážitky a zkušenosti. Létaly se m.j.navigační lety v délkách 50-200 km v 10-20 m nad zemí až do blízkosti hraničních pásem. Dokonce jsme prováděli noční létání na jedno i dvoumotorových letadlech na letišti Plasy a to dokonce i bez osvětlení dráhy, jen na tři malé ohně. Kdo zná letiště Plasy, pochopí, že to bylo jistě zábavné. Těchto akcí se zúčastnili piloti z AK Bory, Plasy, Karlovy Vary a Rokycany.

V roce 1957 byla utvořena tříčlenná skupina pod vedením Jirky Lauermanna. Byla to skupina na letounech Z-22 navzájem svázaných provazy, která předváděla slétanost v normálním letu včetně přistání, kdy jsme se nemohli od sebe odtrhnout. Číslo dvě létal Oldřich Kovařík a číslo tři já (viz Jiří Lauermann, Tříčlenný roj Aeroklubu Bory).

V roce 1958-59 jsme měli pětičlennou akrobatickou skupinu pod vedením Karla Kabáta. Vystupovali jsme na několika leteckých dnech, m.j. v Čáslavi.