autor: Ing. Miroslav Motl

Chtěl bych zachytit několik vzpomínek na historii posledních třiceti let dvacátého století v našem AK. Do základního výcviku bezmotorového létání jsem se přihlásil v říjnu 1968 a poprvé jsem letěl v březnu 1969. Od roku 1979 do roku 1994 jsem měl na starost sportovní výcvik v AK a od roku 1980 pracuji v Plachtařské komisi Aeroklubu ČR.

Když jsem v roce 1968 poprvé přišel na letiště, uvítaly mě bílé nápisy Dubček a Svoboda v ruštině na střeše hangáru II a zbloudilá kulka ze samopalu v křídle VT 116. Křídlo jsme opravili, kulka se ztratila a v rámci normalizace byl v roce 1970 na příkaz Svazarmu přetřen nápis černou barvou. Ta se za několik let vytratila a nápis se znovu objevil v plné kráse, ale to už měl Svazarm jiné starosti. Na leteckou činnost si v té době AK vydělával přidruženou výrobou, která byla později organizačně vyčleněna jako samostatné výrobní zařízení Kovolet Letkov. Před zahájením základního výcviku musel každý žák odpracovat 100 hodin ve výrobě, nebo při údržbě techniky. Leteckou a pozemní techniku dostával AK od Svazarmu převážně zdarma. V roce 1969 jsme měli k dispozici 2 ks VT 425 Šohaj (OK-5385, OK-5415), 1 ks VT 15 (OK-0401), 3 ks VT 116 Orlík (OK-6400, OK-8407, OK-8426), pro výcvik 3 ks L 13 Blaník (OK-3800, OK-4832, OK-8825).

S postupem normalizace byly bohužel zahájeny prověrky politické spolehlivosti stávajících pilotů i nových uchazečů o výcvik a tak museli AK opustit i výborní piloti, kteří měli tu smůlu, že měli přátele na nesprávné straně hranice, nebo se nevhodným způsobem angažovali v Čechách. Tak museli z AK odejít například instruktor Honza Vosejpka a jeho manželka Vojtina, oba výborní plachtaři. Jedním z těch, kteří odešli za hranice republiky, byl i jeden z mých prvních instruktorů Standa Janíček, který dnes žije v Kanadě. Teprve po roce 1989 byly prověrky zrušeny a vytvořily se rovnocenné podmínky pro všechny zájemce o létání v AK.

Od roku 1969 prodělal AK několik etap stavebních úprav letiště a letištních budov. Z větších akcí byl v roce 1970 svépomocí vybudován bazén, který slouží nejen pro koupání, ale i jako požární nádrž. Hangár II byl upraven jako dílna pro drobnou kovovýrobu. V letech 1980 – 1981 byly na severní straně hangáru I přistaveny garáže 3 – 7 a na západním přístavku hangáru I nástavba prvního patra. Po roce 1990 byla zahájena navážka muldy a v období 1995 – 2002 byla zbourána dřevěná šatna a postaven hangár III (přestěhovaný ze zrušeného letiště Bory), zlikvidována stará a postavena nová čerpací stanice a sklad olejů a postavena řídící věž na západním přístavku hangáru I. Ze staveb, které se provádí v blízkém okolí letiště, byla 12.4.2002 zahájena stavba dálničního obchvatu Plzně a přeložka silnice Letkov – Starý Plzenec, budovaná pod sestupovou rovinou na dráhu 260, s termínem dokončení 2003 – 2004.

Na přelomu 60. a 70. let patřili k nejlepším pilotům aeroklubu Milan Svoboda (člen reprezentačního družstva), Honza Vosejpka a „Anča“ Honzík, z mladších Bohouš Kokoška a Franta Novák. Z pilotů, kteří zahájili výcvik v roce 1969, se jako první zúčastnil mistrovství republiky v roce 1974 Honza Blažek. Společně jsme pak poprvé startovali na krajských plachtařských závodech v Plasích v roce 1975. Od tohoto roku do roku 2000 jsem s výjimkou roků 1984, 1989, 1990 a 1999 létal na všech mistrovstvích republiky jednosedadlových kluzáků, a proto mohu poměrně objektivně informovat o výsledcích aeroklubu na plachtařských soutěžích aeroklubu v tomto období.

Létal se třístupňový systém postupových soutěží. Od roku 1976 byl základní soutěží krajský plachtařský přebor (KPP), který se létal jako nominační soutěž na plachtařský přebor (PP) ČR. Z plachtařského přeboru ČR se pak postupovalo na federální mistrovství republiky (PMR). Krajské přebory se létaly každý rok, PMR se létalo 1x za dva roky a PP ČR se létal v roce mezi dvěma mistrovstvími. Do roku 1976 se místo krajských plachtařských přeborů (KPP) pořádaly krajské plachtařské závody (KPZ) a místo plachtařských přeborů (PP) ČR se pořádaly oblastní přebory (OP).

Od roku 1994 se létá plachtařské mistrovství ČR (PMČR) každý rok, stejně jako nominační soutěž na mistrovství ČR – plachtařské mistrovství regionů (PMRg).