autor: Jiří Lauermann

Plachtaři jsou národ vynalézavý a šikovný. Jak známo v poválečných letech se u nás po šestiletém útlumu začala rozvíjet plachtařská činnost, tedy létání na bezmotorových letadlech. Protože v té době byly školní kluzáky a školní větroně pouze jednosedadlové, byl plachtařský žák odkázán na pokyny instruktora před startem na zemi. Potom byl kluzák se žákem vystřelen do luftu a dělej co umíš. Pravda, první lety-skoky, se prováděly z mírného kopečka a místo startu se postupně zvyšovalo jak narůstala zkušenost a dovednost žáka. Připomínky k chybám se žák dozvěděl po přistání. Našel se v našich řadách zlepšovatel-chlapec velmi zručný jak v motorismu tak v elektřině a přišel na nápad namontovat za hlavu pilota-žáka malý amplion a instruktora na zemi vybavit vysílačkou, kterou by dával žákovi pokyny. Nápad byl výborem přijat a od té chvíle nebylo k činu daleko. Pro upřesnění situace, v té době jsme prováděli výcvik na rovinném letišti pomocí startovacího navijáku. Za několik dnů se Pavel přihnal s vynálezem. Začaly funkční zkoušky vysílačky a přijímačky. Zkoušelo se venku, v budově, kombinovaně, letištěm se ozývaly volací znaky „Kráva, kráva, já tráva, jak mě slyšíš?“, ale kráva pořád neslyšela a neslyšela. Zato slyšeli vojáci na sousedním letišti a Pavla nám zavřeli pro nedovolené používání vysílačky. Tři dny nám trvalo, než jsme přesvědčili příslušné orgány, že zmíněné zařízení mělo sloužit výhradně k leteckému výcviku a že se tedy nejedná o záškodnickou činnost. Zlepšovatel byl osvobozen.

Že jeho nápad nebyl marný, ukázala za pár měsíců tato příhoda. Členové družstva B se učili na školním kluzáku zatáčky. Startovalo se pomocí navijáku a jako obvykle poslední pokyny dostal žák od instruktora na zemi. V družstvu byla zařazena jedna dívka, která měla větší předpoklady uplatnění v kuchyni než v letectví. Proto jí instruktor dal jednoduchý úkol s jednoduše pochopitelným vysvětlením: po startu nad navijákem vypneš, uděláš zatáčku o 180° a poletíš zpět k místu startu. Já ti dole mávnu praporkem, ty uděláš znovu zatáčku o 180° a půjdeš na přistání. Dívka odstartovala a po vypnutí začala točit doleva. Ale bylo to o pár stupínků méně, a proto prolétávala trochu stranou od místa startu. Instruktor mával zoufale praporkem v marné snaze ji zastavit. Dívka však pokračovala dále v přímém letu přes vojenské letiště. Tam přistála v mírné terénní prohlubni, odkud neviděla na nás a my na ni. Ale viděl ji dozorčí důstojník z kasáren a vydal se k ní. Nestačil ani promluvit a už byl uvítán ženskou výřečností. „Dobrý den,“ pozdravila ta prostá duše a nevinně se zeptala: „Prosím vás, kde to jsem?“ Překvapený důstojník odpověděl:„V Plzni, slečno. Odkud letíte?“ „No z Plzně,“ zněla dívčí odpověď.