autor: Jiří Matějovský

Svazarmu byly předány armádní vrtulníky HC-102 v roce 1964. Armáda odmítla tento typ údajně proto, že byl motoricky slabý. Malý výkon motoru však nebyl jedinou chybou. Tento vrtulník neměl ani dveře, asi by je už neuvezl, přístrojové vybavení bylo jen základní, regulace otáček motoru byla jen ruční, ovladatelnost v turbulenci špatná. Nejprve byl pro plzeňský aeroklub vyškolen v letecké škole Svazarmu ve Vrchlabí instruktor Zdeněk Dědek. Protože s tímto výcvikem a létáním nebyly dosud žádné zkušenosti, byly vybrány dvě skupiny pilotů pro výcvik. V první skupině byli motoroví piloti již se značnou praxí. Tuto skupinu tvořili piloti Benda, Bělohlavý, Ježek, Matějovský, Mann. Druhá experimentální skupina byla složena z plachtařů, kteří měli motorový výcvik začít rovnou na vrtulnících. Do této skupiny byli vybráni dva plachtaři s nevelkou praxí a měla se na nich ověřit metoda výcviku.

Nutno konstatovat, že experiment se nezdařil. Výcvik začínal nejobtížnějším režimem pro vrtulník, tzv. visením. Při visení bylo nutno uhlídat ustálení výškové, směrové ale i výkonové. Při odpoutávání od země bylo nutno udržet provozní otáčky motoru a tím i rotoru v přesném rozmezí. Při pozdním přidání plynu došlo k poklesu otáček pod povolenou mez, slabý motor ve dvojím obsazení víc otáček nedal a bylo třeba proto přistát, odlehčit rotor a myslet dopředu, aby se chyba neopakovala. Už při nácviku visení experimentální skupina předčasně ukončila výcvik. První skupina se ztenčila o jednoho člena (Ježek) a ostatní, každý asi po 6 letových hodinách nácviku visení se dopracovali k letům po okruhu a k dalším cvičením. Na přezkoušení prvních solistů přiletěl do Plzně J.Černý. Sólové létání už bylo veselejší, protože osnova zahrnovala nácviky startů a přistávání v terénů mimo letiště. Na navigační lety delší než jedna hodina s cestovní rychlostí 90 – 100 km/hod. jsme si na pravé sedadlo brali kanystr s benzínem, kterým se při mezipřistáních doplňovala nádrž, mnohdy i za chodu motoru pro případné nenahození.

V Plzni jsme střídali celkem 5 kusů vrtulníků HC-102: OK-RVD, OK-RVF,OK-RVS, OK-RXA, OK-RVU. Většinou alespoň dva vrtulníky byly v opravě. Tento typ vrtulníků sloužil ve Svazarmu do roku 1971, kdy byly zrušeny. V roce 1972 nastala příjemná změna, neboť do Svazarmu byly od armády převedeny vrtulníky Mi-1, i když se armáda zbavila starších verzí bez servořízení, pro aerokluby to byly superstroje. Přeškolení plzeňáků na Mi-1 bylo zorganizováno jako vojenské cvičení v Piešťanech v březnu 1972, kam byli z Plzně pozváni Bělohlavý, Benda, Mann, Matějovský. Po přeškolení v Piešťanech, kde každý nalétal cca 10 hodin, z toho 5 sólo, jsme v aeroklubu létali podle pokračovací osnovy včetně přístrojového létání. V Plzni byly postupně následující Mi-1: OK-PUB, OK-MVF, OK-OVA, OK-SVS. Mi-1 dolétaly v roce 1974.