autor: Ing. Miroslav Neumann, bývalý předseda Aeroklubu Letkov

Létat jsem začal v sedmnácti letech na Rané u Loun. Po dlouhé přestávce ze zdravotních důvodů jsem se po třech operacích, díky několika výborným lékařům, k létání vrátil v roce 1985 na Letkově. Dnes létám na kluzácích, motorových i ultralehkých letadlech. V roce 1999 se mi podařilo uletět 500 km přelet na kluzáku VSO-10. Létání mám velmi rád. Uvědomuji si, že aeroklub nemůže existovat bez vzájemné pomoci členů. Protože jsem viděl, kolik práce do vedení aeroklubu dali moji předchůdci, bývalí předsedové, které jsem zažil, zvláště ing. Čejka, nechal jsem se jím přemluvit na plachtařských závodech v Tröstau v Německu, abych v dalších volbách kandidoval na předsedu. Nechtělo se mi, ale vzpomněl jsem si na pana presidenta Masaryka, který napsal, že stát je tak silný, jak silné jsou jeho spolky. Myslím, že aeroklub musí být silným spolkem, už vzhledem k jeho slavné tradici a kráse létání.

Po mém zvolení do funkce předsedy v roce 1996 jsme byli s posledním předsedou Aeroklubu Plzeň-Bory Jiřím Matějovským pozváni na Magistrát města Plzně, kde nám úředníci sdělili, že letiště Bory bude zrušeno a máme se sestěhovat na Letkov. Protestovali jsme, protože Letkov nebyl proti původním plánům z roku 1946 vykoupen, ani nebyla dostavěna vzletová a přistávací dráha. Úředníci se nedali přesvědčit, že zrušení letiště je protiprávní a že právo bylo porušeno několikrát, nejdříve německými okupanty v roce 1939 a problémy se od té doby vlečou. S kolegou Ing. Honzíkem jsme proto požádali generála letectva, válečného stihacího pilota 312. perutě RAF Antonína Lišku, později čestného předsedu aeroklubu, o domluvení schůzky se starostou Městského obvodu Plzeň-Bory panem Bohumilem Kulhánkem, kterého dobře znal. Pan starosta argumenty uznal a informoval primátora pana Zdeňka Proska. Následovala řada osobních jednání s jednotlivými zastupiteli. Velmi pomohli svými kontakty kolegové piloti aeroklubu, které jsem požádal o pomoc: ing. Honzík, JuDr. Střeštík, ing. Sova, ing. Krýda, Stanislav Pihrt, ing. Čejka, ing. Wagner, ing. Ungr, bývalý člen aeroklubu a dnes zastupitel. Velmi pomohl pan generál Liška. Snad jsem na nikoho nezapomněl. Měli jsme štěstí, že postupně oba primátoři, pánové Prosek i Ing. Šneberger, i všichni zastupitelé byli velmi vstřícní při řešení tohoto, pro aeroklub existenčního problému. Měl jsem tu čest k zastupitelům promluvit před hlasováním o náhradě za zrušené letiště Bory. Mluvil jsem bez papíru, prostě z duše, že není dobře nechat zaniknout v Plzni aeroklub s tak slavnou tradicí. Dostali jsme 12 milionů Kč na výkup pozemků a přestěhování hangáru z Bor. Pak nastalo složité jednání s vlastníky, které si neumím představit bez pomoci ing. Čejky a JuDr. Střeštíka. Výkupem pozemků se aeroklub dostal z nejhoršího. Pracuji na řadě dalších úkolů, se kterými mi opět pomáhají nejzdatnější členové. Povzbuzuje mne, že si mohu pro potěšení zalétat. Jednám s úředníky magistrátu a s Plzeňskou sportovní unií odkud získáváme prostředky na údržbu. Mezi našimi čestnými členy jsou generál Miroslav Štandera a plk. Josef Prokopec, váleční stihači RAF, kteří stále do aeroklubu dochází. Postupně, za spolupráce s panem Salzem a Leteckým historickým klubem Plzeň vydáváme knihy Letectví a město Plzeň, aby se nezapomnělo na slavné tradice, boj letců za svobodu ve 2.světové válce, ani na období totality, kdy bylo z aeroklubu vyloučeno přes 60 členů pro nevstřícnost ke komunistům. Se Svazem letců ČR a s Letectvem armády ČR pořádáme setkání u pomníků padlých letců a letecké plesy. Letadla aeroklubu vlekají státní vlajku nad pomníkem prezidenta Masaryka při státních svátcích. Není proto lehké náročnou funkci předsedy vykonávat, dělám to již sedmý rok. Setkal jsem se však za tu dobu i s projevy opravdového leteckého nadšení a přátelství. V nedávné době jsme uspořádali za velkého přispění řady členů dva nádherné letecké dny. Považuji za čest, že si mne členové do funkce předsedy zvolili i na další období.