autor: Jaroslav Krasl

O prázdninách roku 1947 se několik absolventů stupně A a B na školních kluzácích vypravilo na čtrnáctidenní kurs výkonného létání do střediska Raná u Loun pro získání stupně C. Se zdarem se vrátili zpět do Starého Plzence, a protože jsme měli v hangáru i Z-24 Krajánka a na louce pod svahem stál připravený naviják, rozhodl náčelník Rybák, že příští neděli nám čerství absolventi ukáží, co se na Rané naučili. Počasí bylo ten den téměř ideální, vítr 2-3 m/s z JZ, oblačnost 4/8 Cu.

Jako první usedl do Krajánka Lubomír Lígr. Start z letiště se vydařil. Vypnutí proběhlo pod mohutným kumulem o průměru nejméně 1000 metrů podle stínu vrhaného na zem. Všichni jsme s napětím sledovali, jak se pilot začne po výhledové zatáčce ustřeďovat, ale stalo se něco nečekanáho. Pilot chvíli zmateně létal bez ustřeďování všemi směry pod základnou mraku. Všichni jsme viděli, jak jeho Krajánek v přímém letu dost rychle stoupá k základně mraku a nakonec si to namířil přímým letem na JZ od Starého Plzence. Výšky měl dost, a tak jsme si s jeho návratem nedělali starosti. Když ale pilot ani po pěti minutách neprojevil snahu po návratu a s klesající výškou se od nás vzdaloval, uvědomili jsme si, že něco není v pořádku, a nakonec nám zmizel za obzorem. V té chvíli nás už napadlo, že asi ztratil orientaci. Zorganizovali jsme okamžitě dvě pátrací čety na motocyklech, které se rozjely pátrat předpokládaným směrem po našem zbloudilci. Různými dotazy lidí kolem silnic jsme se dověděli, že někdo přistál s bezmotorovým letadlem na polích za vsí Snopoušovy, asi 6 km za Přešticemi. Posádka jednoho motocyklu se okamžitě vrátila na letiště pro transportní vůz, Krajánek byl demontován a přivezen zpět do Starého Plzence. Z dalšího létání ten den odpoledne už nebylo nic.

Pilot Lígr nám potom vyprávěl, co se mu přihodilo. Ihned po vypnutí vletěl do stoupavého proudu vzduchu, který i v přímém letu neustále sílil. Variometr byl nadoraz a ani vysunutí brzdících klapek nepomáhalo. Pilot proto hledal místo, kde stoupavý proud není tak silný. Různými triky se snažil uniknout z neustále se blížící základny mraku, která se mu jevila jako černá díra. Až nakonec s naplno vysunutými brzdami a rychlostí až 140 km za hodinu si to namířil cestou nejmenšího odporu. Odpoutal se od hrozivého mraku a dál pokračoval směrem na jihozápad do prostoru bez oblačnosti.

Přistání v poli již bylo rutinou a od okamžiku startu do zpětného návratu po ose transportního vozu neuplynuly ani čtyři hodiny. S naším hrdinou jsme pak večer zašli do restaurace U Domoviny na jedno pivo.