autor: Ing. Jindřich Semler

Již od roku 1948 se do organizace létání promítla změna politického režimu. Pro leteckou činnost bylo nejdůležitější kádrové hledisko a kladný poměr člena k lidově-demokratickému zřízení. Právě nejaktivnějším našim členům byla letecká činnost zastavena a řada našich instruktorů a starších členů odešla do zahraničí.

Po tomto útlumu letecké činnosti nastalo období, kdy veškerá letecká činnost byla zaměřena na potřeby armády. Do vedení aeroklubu byli dosazeni vojáci. První z nich, npor. Zbořil nebyl ani pilot, zato se intenzivně věnoval ideologické a kádrové práci. Postupně byl aeroklub přejmenován na „Dobrovolný svaz lidového letectví“ a později včleněn do organizace Svazarm. Řízení letecké činnosti prováděli vojenští piloti, vyčlenění z armády. Západní Čechy měly v tomto smyslu štěstí, protože většina přidělených vojenských náčelníků byli charakterní lidé a věnovali se převážně letecké činnosti. Příkladem může být první vojenský náčelník mjr. Klír a později pplk. Dolák. Činnost letišť byla až marnotratně dotována. Na letištích byli mimo krajské orgány tři placení zaměstnanci (náčelník, vlekař a mechanik) a 3 placení strážní. Do výcviku byl prováděn masový nábor, takže do základních kroužků přicházelo ročně 100 – 150 zájemců. Jejich zájem však byl většinou povrchní a tak se vlastního plachtařského výcviku (pokud prošli prověrkami) zúčastnilo asi 20 členů. Výcvik byl úplně zdarma, jedinou podmínkou byla zdravotní a kádrová způsobilost pro službu v armádě. Výcvik dokončovala asi 1/3 zařazených. Letiště byla bohatě vybavena leteckou technikou, se kterou se vyloženě plýtvalo. Jeden den byl letoun schopen 100% plnit požadavky a druhý den byl po odlétání resursových hodin bez jakéhokoliv technického posouzení – pouze administrativně – zrušen a spálen. Je pravda, že v tomto období byla letecká činnost bohatá a co do kvality výcviku na vrcholu.

Výcvik byl prováděn na dvousedadlových větroních LF-109 Pionýr. Před samostatným letem provedl žák minimálně 49 letů s instruktorem při startech navijákem. Pak následovalo 36 samostatných letů, přičemž po každém osmém letu byl instruktorem přezkoušen na dvojím řízení. Poté následovalo přeškolení na aerovleky s min. 3 lety ve dvojím s nácvikem skluzů a pádů. Po 4 samostatných aerovlecích a závěrečném přezkušovacím letu s inspektorem získal pilot „Letecký průkaz pilota kluzáků“. Další letecká činnost probíhala v „pokračovacím výcviku“. Zde pilot provedl 10 – 15 startů ve dvojím a 15 letů sólo se zaměřením na nácvik vývrtek, přistání do omezeného prostoru, delších letů v termice a získání podmínek stupně D – pětihodinový let, převýšení 1000 m, přelet 50 km.Další sportovní činnost pilota již probíhala podle zájmu a schopností jednotlivých pilotů prakticky bez omezení na větroních Z-24 Krajánek, GB IIb, Z-25 Šohaj, Z-124 Galánka, Z-125 a Z-425 a dalších větroních Jeřáb, Olympie, Vážka. Dále pro kontrolní lety s instruktorem sloužila dvousedadlovka Z-130 Kmotr se sedadly vedle sebe. Pro akrobacii byl k dispozici VT-7 Luňák. V r. 1959 přišly do aeroklubů první L-13 Blaníky, avšak základní výcvik až do r. 1965 probíhal na LF-109 Pionýr.V období Svazarmu se rychle rozvíjela výkonnostní kvalifikace pilotů. Byly organizovány krajské, oblastní a celostátní závody a v průběžných soutěžích byla hodnocena činnost jednotlivých letišť. Výkonnost pilotů aeroklubu Svazarmu Letkov byla vysoká a zasloužila by si samostatnou kapitolu od zúčastněných reprezentantů.Zařazením větroňů L-13 Blaník do základního výcviku stoupla jeho kvalita řádově. Ovšem po r. 1967, kdy se začala v dotacích projevovat hospodářská situace státu, byla postupným snižováním dotací a počtů placených zaměstnanců činnost většiny letišť převedena pouze na dobrovolné funkcionáře a instruktory pod dohledem placených krajských inspektorů. Na svůj provoz si aeroklub opatřoval prostředky výdělečnou činností a příspěvky členů. To se nutně projevilo na postupném snižování počtu nově vycvičovaných členů, i když jejich sportovní výkonnost zůstává na vysoké úrovni.

Po zrušení Svazarmu probíhá letecká činnost a výcvik prostřednictvím dobrovolných instruktorů pod dohledem Státní letecké inspekce s několika placenými inspektory. Současnou situaci ve výcviku bude vhodné hodnotit s větším časovým odstupem.