autor: Jiří Kybic

Poúnorové čistky skončily, bylo povoleno opět namontovat vrtule a balanční křidélka, a tak jsme mohli opět začít létat. Zanedlouho pořádali ve Zbraslavicích letecký den, na který pozvali i ostatní aerokluby. Byl jsem vybrán jako účastník hromadného hvězdicového letu s funkcí navigátora. Posádky jednotlivých letadel měly v operačním sále mohutnou letovou přípravu, kterou prováděli vojenští učitelé z letecké základny. Důkladně a podrobně. Zapůjčili nám asi 200 map, kde měl každý podrobně zakreslen plán letu. Prostě předletová příprava podle vojenského vzoru, včetně meteorologické situace.

Letěli jsme na strojích Piper Cub, Praga Baby E 114 a Sokol. Nejprve odstartovali nejpomalejší a potom podle rychlosti další stroje. Pro jistotu jsme si s mým pilotem Františkem Valentou vzali na palubu 20 litrů benzinu v kanystru. Letěli jsme bez hodinek, v té době jsme takovou vzácnost nevlastnili. Odstartovali jsme, kurz 85. Za Starý Plzenec se nám letělo v pohodě, protože jsme trať znali. Po delší době letu se nám však krajina pod námi nějak nezdála, tak jsem předal mapu Františkovi, ten se do ní chvíli díval a já jsem pilotoval. Chvíli neříkal nic a mapu mi předal dozadu a pak pravil: „Tři rybníky a jedna ves, najdi to!“ A tak jsem hledal, ale na mapě nic podobného nebylo. Blížili jsme se k Brdům a náš kompas se tak pořád divně motal, zřejmě byl vadný.

Mraky byly ten den poměrně nízko a Brdy mají výšku 860 m.n.m. Při startu byl náš výškoměr nastavený na nulu ale ve feetech. A tak si za letu spočítej, kolik je potřeba bezpečné výšky pro jejich přeletění. Také že jsme to nespočítali…Rozhlížím se poměrně z malé výšky, odhadem 250 metrů a co nevidím? Známý hrad Točník a Žebrák.

Podle těch jsme se konečně zorientovali. Podle vrchu Plešivec jsme určili další směr letu a fičelo se dál. Po drahné době jsme přeletěli Vltavu. Nastěstí jsem zahlédl na skále hrad Orlík, mohli jsme to stočit podle řeky. Začalo se nám zdát, že drátek ve špuntu, který u Pipera sloužil jako měrka paliva, je už moc krátký, rozhodli jsme se přistát a palivo doplnit. Přistáli jsme na vhodném poli, kam se hned seběhli místní kluci. S odpovědí na to, jak se to zde jmenuje, jsme byli spokojeni, zvláště když jsme seděli na kurzu a nad námi přelétala Praga Baby. Po doplnění paliva jsem nahodil motor, a jelikož jsme neodstartovali ve směru kurzu, začali jsme mít opět navigační problémy. Při ztrátě orientace jsme obvykle nalétávali na nádraží a četli jeho jméno, ale v dohledu žádné nebylo, tak jsme museli přečíst nějakou místní tabuli u obce. František nalétával a já jsem četl. Hledali jsme Čerčany.

Na pátý pokus jsme je konečně našli. Opět jsme poopravili kurz a letělo se dál. Přiletěli jsme nad Sázavu a našli Český Šternberk. Protože jsme se nemohli spolehnout na kompas, Zbraslavice měly být přesně na východ od hradu, a muselo být kolem poledne, měl by být stín našeho letounu přesně pod levým křídlem. Byla to pravda a tak jsme doletěli do Zbraslavic, kde právě startoval Fairschild s vlajkami na vzpěrách. Podařilo se nám přistát akorát při naší národní hymně. Doplnili jsme palivo a po skončení leteckého dne jsme odstartovali zpět domů. Na zpáteční cestě byl naším otočným bodem Neveklov. Pečlivě jsem hlídal kompas, který snad náhodou fungoval a bez problémů jsme se vrátili zpět na borské letiště. Tak skončila anabáze hvězdicového letu.