autor: Josef Matějovský

5.června 1959 byl pátek a od rána nádherné počasí. Okolo poledne jsme dostali zprávu, že bude nutno letět na letiště Náměšť nad Oslavou a odvést tam kádrováka KV Svazarmu Plzeň. Bylo nám to divné, protože Náměšť bylo vojenské letiště a bylo ještě ve výstavbě. Až později jsme se dozvěděli, co se vlastně stalo. Z Rokycan, což bylo v té době jedno z našich letišť, se ten den prováděl převlek jednoho Šohaje do Kunovic do opravy. Pilotem C-205 byl Jirka Starý, náčelník letiště Rokycany. Ve vlečeném větroni byl tehdy už zkušený rokycanský pilot Zimmerhakl. A stalo se jim, co se stát nemělo.

Zakufrovali a potáceli se v prostoru Znojma poblíž rakouských hranic. Samozřejmě, že je vystopovala vojenská hotovost, dotlačila je k letišti Náměšť nad Oslavou a přinutila k přistání. Oba dosedli v pořádku, ale Jirku ihned zatkla policie a odvezli ho do Velkého Meziříčí a zavřeli pro podezření, že chtěl ilegálně opustit republiku.

Kádrovák Svazarmu p.Jireš měl plnou moc Jirku z vězení vyzvednout a přivést do Plzně k dalšímu šetření. Současně tam bylo nutno odvést i náhradní posádku, aby pokračovala dál do Kunovic. Byli to piloti Zdeněk Dědek, v té době náčelník AK Plasy, a plachtař Karel Seidl. Letěli jsme Brigadýrem a já pilotoval. Těsně před startem dostal Jireš strach, předal mě plnou moc a už jsme letěli bez něho. Počasí ukázkové, dohlednost přes 100 km.

V Náměšti už na nás čekali, Jirku mě oproti podpisu předali, Dědek s Kamilem převzali svoje letadla a už jsme každý letěli svým směrem. V Plzni už čekala vyšetřovací komise v čele s náčelníkem AK mjr. Klírem, nějakými pány z SNB a STB a zapisovatelkou, šlo se hned k výslechu, kde jsem byl přítomen i já. Všechna čest, Jirku nikdo nepodezříval, že by chtěl vědomě přeletět hranici.

A teď přijde perla celé této kauzy. Náčelník Klír položil otázku, jak je to možné, že za tak pěkného počasí ztratili orientaci. Je fakt, že Jirka nebyl silný v navigaci a poctivě přiznal, že se detailní orientaci nevěnoval, letěl podle kompasu a hodinek. Jirka to květnatě vyprávěl, ale náčelník ho přerušil a vyřkl teorii, že takto se musí vždy zabloudit a jen blázen tak může letět.

Když se všichni divili proč, tak to názorně předvedl rukama a řekl, je přece nesmysl letět několik hodin jen podle kompasu stále rovně. Vždyť za tu dobu, co letí stále rovně se pod ním otáčí zeměkoule. Tak kam může takový člověk doletět? Úplně někam jinam. Celá komise to vzala na vědomí, ale já dodnes nevím, zdali to myslel vážně. To vše bylo zapsáno do protokolu zapisovatelkou SNB.

Jirka mohl pokračovat dál v létání, ale musel absolvovat několik navigačních letů ve dvojím, převážně se mnou. Bohužel dnes už není mezi námi. Čest jeho památce.