autor: Jiří Lauermann

O kluzáku ŠK-38 je známo, že je to dobrák od kosti, který si nechá od žáků bezmotorového létání hodně líbit, ba co víc, hodně za ně odlétá sám včetně přistání. Dokáže i plachtit nad svahem jako větroň, když je příznivý vítr. Jednou jeden kolega přišel na nápad, že by se dal zalétávací let zpestřit změnou klouzavého letu na let houpací. Stačilo jen po vypnutí převést kluzák ŠK-38 do klouzavého letu, potom přitahnout na doraz a držet. Kluzák se váhavě nadzvedl, potom udělal mírný pád, a protože měl přitaženo, tak udělal další pád a tak se houpal. V patřičné výšce stačilo vrátit výškovku do normálu, zamířit k téčku a přistát. Poněvadž vše se dá vylepšit, přišel druhý na nápad, jak přivést kluzák k markantnějšímu pádu. Domluvil se s navijákařem, aby ho táhl rychleji. Kluzák stoupal s výškovkou přitaženou, jen to svištělo. Nad navijákem měl rychlost, až dráty drnčely. V tu chvíli si dotyčný pilot Míla vypnul vlečné lano. Kluzák vystřelil vzhůru jako raketa země-vzduch. Leč její tažné síly nemaje, zastavil se ve vzduchu v poloze předkem k obloze, zadkem k zemi. My na zemi jsme ztuhli strachy. Kluzák chvíli uvažoval, co má dělat. Potom rozvážně přepadl po zádech přídí k zemi a přešel do klouzavého letu. Na zemi všechno propuklo v jásot, že náš kamarád udělal s kluzákem přemet. Jen instruktor žbrblal něco o blbci, co to vyvádí. Akrobata jsme odměnili pořádným hoblem, instruktor mu dal 14 dní distanc.