České aviatické družstvo (ČAD) v němž byli též plzeňští průkopníci létání, vzniklo v roce 1909 a spolu s českým aeroklubem se samozřejmě kromě létajících strojů zajímalo i o nějaké místo, kde by mohlo být letiště. Původně České aviatické družstvo spoléhalo na to, že si pronajme část závodiště v Praze – Chuchli, ale krátce před tím, než z Francie dorazil nový stroj Blériot XIIbis aviatici zjistili, že správa závodiště v Chuchli jejich žádost o využívání areálu zamítla. Nastal tedy problém kam letoun uložit. V Praze se žádné pozemky za přijatelnou cenu sehnat nedaly a ani samo město, či jeho části se nechovaly nijak vstřícně.

Naopak překvapivou vstřícnost projevili představitelé Plzně, kteří Českému aviatickému družstvu nabídli v té chvíli nepoužívané závodiště Plzeňského dostihového spolku v Malesicích i s tím, že tam bude možné postavit hangár a to za mnohem výhodnějších finančních podmínek než v Praze. A tak 5.března 1910 podepisuje ČAD s plzeňskými zástupci státních drah nájemní smlouvu a 11.března 1910 Okresní úřad ve Stříbře uznal malesické závodiště způsobilé pro letecký provoz. A tak už do Malesic (na tak zvaný „ostrov“) putoval i školní dvoumístný Blériot XIIbis a to do nového dřevěného hangáru. Dráha byla upravena na délku tři sta metrů a šířku třicet pět metrů a směřovala ve směru od Malesic. A jak již bylo zmíněno, 15.března 1910 v místním tisku byla zveřejněna informace, že „jméno Plzně bude spojeno s prvním řádným a stálým aerodromem v Čechách“ s tím, že půjde o položení pevných základů k další praktické aviatické činnosti v Čechách, včetně první tuzemské aviatické školy. V Malesicích se tedy trénovali budoucí čeští piloti a připravovali se za dozoru instruktora Roberta Schweizera. Ten se také pokoušel o prezentační ukázkové vzlety v průběhu dubna 1910, ale místo, aby předvedl skvělou ukázku pilotáže, stroj poněkud pochroumal a tak si létání chtiví diváci museli počkat až do 26.května 1910, kdy se zde při první veřejné letecké produkci v Českém království představil Henri Maria Jullerot na stroji Farman, což byla první úspěšná letecká produkce v Čechách. O den později Jullerot svůj let opakoval a vytvořil jím vlastně ustavující rekord na tuzemském nebi. Během dvou ukázek, které dohromady trvaly necelých patnáct minut, vystoupal do osmdesáti metrů, což se u nás do té doby nikomu nepodařilo.

Malesické letiště sice obstojně fungovalo a plnilo svůj účel k plné spokojenosti aviatiků, ale bohužel jeho existence neměla dlouhého trvání. Rakouský Jockey-Club, kterému po zániku Plzeňského dostihového spolku spadlo do klína závodiště se rozhodl, že opět obnoví dostihovou činnost a tak mu letecký provoz začal překážet. A tak nezbylo nic jiného, než opět začít hledat nové místo pro letiště. Asi jediným přijatelným místem bylo vojenské cvičiště na Borských polích. Kupodivu rakouská armáda, tedy její plzeňská posádka neměla proti tomuto nápadu výhrady a tak už 25.května Plzeňské listy hlásí, že velitelství armádního sboru povoluje Českému aviatickému družstvu zřídit na borské louce letiště. Následují návštěvy pověřených vojenských i civilních orgánů, které vymezují plochu letiště a místo, kde by měl být umístěn hangár a nakonec se v říjnu 1910 stěhuje z Malesic dřevěný hangár letadel a tím se uzavírá i historie tohoto prvního letiště na českém území, zároveň s tím vzniká legendární letiště Plzeň – Bory, jehož činnost byla ukončena až v roce 1996.

Ladislav Vitík

Letecký historický klub gen. J. Irvinga