Plukovník Josef Prokopec se narodil 7.února 1919 ve Stradouni u Vysokého Mýta. Vyučil se autolakýrníkem. Nadchnul se pro létání. Do Západočeského aeroklubu vstoupil na jaře 1937 a přihlásil se do akce Masarykovy letecké ligy „1000 pilotů“. Pilotní kurs ukončil v říjnu 1937. Jeho nástup do leteckého učiliště byl odložen pro nedostatek míst v leteckých učilištích. V roce 1938 létal jen udržovací lety a 1.5.1939 nastoupil k 1. leteckému pluku v Hradci Králové. Po okupaci byl z armády propuštěn a v červenci 1939 odešel do Polska. Po jeho porážce byl zajat sovětskou armádou. Po více než roční internaci se Josef Prokopec dostal přes Istambul a Palestinu do Anglie, kde vstoupil do Královského letectva. V Británii absolvoval základní pilotní výcvik a později v Kanadě výcvik pokračovací. Po návratu do Británie absolval krátký kurs letecké techniky a taktiky a operačním výcvik.
Od ledna 1944 létal u 310. čs. stíhací peruti. Účastnil se doprovodů bombardérů, ochrany konvojů a útoků na malé pozemní a námořní cíle, mimo jiné i invaze v Normandii. 26.9.1944 při startu k operačnímu letu praskla jeho Spitfiru pneumatika a pilot přistál nouzově u letiště, přičemž byl lehce zraněn. 28.října 1944 byl převelen v hodnosti F/Sgt. k 312. čs. stíhací peruti, u které setrval až do konce války.
Do osvobozené vlasti se vrátil s ostatními československými letci. S 312.perutí zakotvil na letišti Planá u Českých Budějovic na 2. letecké základně u 5. stíhacího pluku, kde působil mimo jiné jako instruktor a školil piloty z izraelské letky Hagana. V roce 1990 za tuto činnost obdržel izraelská vyznamenání.
V roce 1949 byl z letectva propuštěn jako západní letec. Po propuštění pracoval ve sklárnách v Heřmanově Huti na plzeňsku. V roce 1991 byl rozkazem prezidenta republiky rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Nositel tří Čs. válečných křížů, medailí Za chrabrost a řady spojeneckých vyznamenání žije dosud v Plzni. Neztrácí optimismus přes všechny špatné prožitky z doby minulé. Je členem plzeňské odbočky Svazu letců, členem Leteckého historického klubu a čestným členem Aeroklubu Plzeň – Letkov.
Od ledna 1944 létal u 310. čs. stíhací peruti. Účastnil se doprovodů bombardérů, ochrany konvojů a útoků na malé pozemní a námořní cíle, mimo jiné i invaze v Normandii. 26.9.1944 při startu k operačnímu letu praskla jeho Spitfiru pneumatika a pilot přistál nouzově u letiště, přičemž byl lehce zraněn. 28.října 1944 byl převelen v hodnosti F/Sgt. k 312. čs. stíhací peruti, u které setrval až do konce války.
Do osvobozené vlasti se vrátil s ostatními československými letci. S 312.perutí zakotvil na letišti Planá u Českých Budějovic na 2. letecké základně u 5. stíhacího pluku, kde působil mimo jiné jako instruktor a školil piloty z izraelské letky Hagana. V roce 1990 za tuto činnost obdržel izraelská vyznamenání.
V roce 1949 byl z letectva propuštěn jako západní letec. Po propuštění pracoval ve sklárnách v Heřmanově Huti na plzeňsku. V roce 1991 byl rozkazem prezidenta republiky rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Nositel tří Čs. válečných křížů, medailí Za chrabrost a řady spojeneckých vyznamenání žije dosud v Plzni. Neztrácí optimismus přes všechny špatné prožitky z doby minulé. Je členem plzeňské odbočky Svazu letců, členem Leteckého historického klubu a čestným členem Aeroklubu Plzeň – Letkov.
