Narodil se 23.3.1917 v Plzni, kde se také ve Škodovce vyučil soustružníkem. Po práci pak navštěvoval letiště Západočeského aeroklubu na letišti Plzeň-Bory. V rámci akce 1000 nových pilotů zde prodělal i pilotní výcvik. V letech 1936-37 pak absolvoval vojenský výcvik ve Škole pro odborný dorost letectva ve VLU v Prostějově. Poté až do okupace sloužil u 38. stíhací letky leteckého pluku 3 a to na letištích Vajnory, Piešťany a Boleráz.
Po obsazení ČSR německou armádou uprchl do Polska a odtud odplul do Francie. V Chartres se přeškolil na americké stíhačky Curtiss Hawk H-75 a dne 2.12.1939 odchází s první skupinou přeškolených čs. letců na frontu. Je společně s J.Klánem a F.Cháberou přidělen k GC II/5. Přestože začal létat již během Podivné války, první vítězství zaznamenal až šest dní po zahájení německého útoku na Francii. Ve Francii tak Světlík nalétal 45,20 operační hodiny a získal sedm sestřelů (4 jisté a 3 pravděpodobné).
Jako ostatní čs. letci odplul přes Gibraltar do Velké Británie. Zde byl přijat do RAF a 19.9.1940 byl přidělen k nově vytvořené 312.čs.stíhací peruti. Přestože se s ní účastnil mnoha válečných operací, např. Bitvy o Británii a doprovodů bombardérů nad kontinent, další a zároveň poslední vítězství získal během příprav na invazi v Normandii. Mezitím ještě, od srpna 1942 do ledna 1943, sloužil jako zalétávací pilot u 38. 20. MU.
Od lednu 1944 se 312.peruť, stejně jako ostatní čs. perutě, přezbrojovala na nové Spitfiry Mk.IX a podnikala útoky na důležité cíle v Normandii. Dne 23.3.1944 doprovází 134.čs.wing 72 amerických bombardérů B-26 Marauder nad nádraží Haine St. Pierre v La Louviere. Během otočky k návratu se na svaz vrhne několik Focke-Wulfů Fw 190A. rozpoutá se divoký souboj během něhož Světlík ve svém Spitfiru IXC MJ931 DU-L pronásleduje jednu německou stíhačku až k zemi. Čech do nepřítele vystřílí všechnu svou munici a výsledek se dostavuje. Německý pilot, Lt.Georg Kiefner z 1./JG 26 a vítěz 11 leteckých soubojů, odhazuje překryt kabiny a opouští svůj zmrzačený letoun na padáku. Je sice raněn,ale za krátko se vrací do služby jako velitel 1./JG 26. Vše se to stalo v 17.45 u městečka Menin. Světlík se tak stává leteckým esem.
23.3. 1944 pilot F/O L.Světlík při akci RAMROD 678 – doprovod Marauderů 9. USAAF sestřelil ve svém Spitfiru Mk.IXC MJ931 „DU-L“ 16 km severně od Kortriku Fw-190-A6 z I/JG26 (pilot Lt. Georg Kiefner opustil letoun na padáku)- první sestřel na Mk. IX v rámci čs. perutí.
Poté se krátce účastní samotné invaze, ale 3.7.1944 mu končí druhý operační turnus a on nastupuje k letecké dopravě. Mezi 7.11.1944 a 2.2.1945 prodělal u 105.(T) OTU přeškolení na Wellingtonech Mk.X a poté až do 3.5.1945 sloužil u 11. Ferry Unit v Talbenny, kde přelétával Wellingtony Mk.X a XIII. Poté byl zařazen k 147. perutím, kde až do srpna 1945, kdy se vrátil do vlasti, létal na slavných Dakotách Mk.III a IV.
Za svou vynikající válečnou službu byl čtyřikrát vyznamenán Čs.válečným křížem, 4x Čs. medailí Za chrabrost, Čs. medailí Za zásluhy I.st.,Pamětní medailí čs. zahraniční armády (F-VB), francouzským Croix de Gurre s jednou zlatou a dvěma stříbrnými hvězdami, britským The 1939-45 Star with Battle of Britain Clasp, Air Crew Europe Star a Defence Medal. Sestřelil 5 letounů ( jeden samostatně a čtyři ve spolupráci ) a další tři letouny sestřelil pravděpodobně.
Po návratu do ČSR létal u Letecké dopravní skupiny v Praze-Ruzyni. Roku 1946 odešel do civilu a nastoupil jako kapitán u ČSA. Zde létal na Siebelech Si 204D, Ju 52/3m a hlavně na Dakotách. Čistky po únoru 1948 se však nevyhnuly ani západním pilotům u ČSA. Dne 24.3.1950 se tak stal spoluúčastníkem hromadného úletu tří Dakot ČSA z Brna, Ostravy a Bratislavy do zahraničí. Všechny letouny přistály na letišti Erding u Mnichova. Do exilu se tak dostalo šest západních letců a několik dalších osob.
Ve Velké Británii opět vstoupil do RAF a nejprve létal na Ansonech u Central Navigation Schoul a 5.Advance Navigation Schoul. Poté létal na Spitfirech, Vampirech, Venomech a Meteorech v Central Gunnery Schoul v Leconfieldu. Od roku 1954 sloužil u Communication Squadron na Maltě, kde na různých typech letounů létal po celém Středomoří. V letech 1960-62 pak sloužil na Dálném východě u 52.Supply Dropping Squadron a na Valettách Mk.I se podílel mimojiné na zásobování britských jednotek v Malajsii, za což obdržel Malay Medal. Po návratu do Anglie působil jako dispečer na letišti Colerne. Svou kariéru u RAF ukončil v červenci 1966 jako velitel základny RAF Theddlethorp. Po odchodu do penze se usadil na Maltě a roku 1973 emigroval na Nový Zéland, kde ve městě Warkwork žije dodnes.