První vzlety v okolí Plzně (a třetí veřejný vzlet v Království Českém vůbec) byly provedeny 15. května 1910 na dostihové dráze v Malesicích francouzským aviatikem Jullerotem s aparátem soustavy Farmanovy (Malesice – obec cca 7 km západně od Plzně).
Od 15.4. 1910 je město Plzeň „spojeno s prvním řádným a stálým aerodromem v Čechách.“ – ten den podnikl několik skoků (a poté ztroskotal) na vojenském cvičišti v Plzni na Borech (staré letiště Bory) aviatik Schweizer s letounem soustavy Bleriot, typ XIIbis s motorem Anzani. V říjnu 1910 proto vzniká za pomoci města letiště Plzeň-Bory. První letoun B-P-Č byl zde zalétán 27.listopadu 1910 Janem Čermákem. V letech 1911 a 1912 zde létal František Šimůnek a 1913 Evžen Čihák, jejich vystoupení tehdy sledovalo čtyři tisíce diváků.
V době před první světovou válkou zde působili mj. průkopníci aviatiky Bloudek, Potůček, Čermák, ing. O. Haller…. Po první světové válce zde působil Aero atelier Bohemia – základ pozdějšího Západočeského aeroklubu. Na jaře 1919 zde vzlétl první letoun české konstrukce Bohemia B-5. V roce 1919 vznikl Západočeský aviatický klub, přejmenovaný 1924 na Západočeský aeroklub Plzeň. Ve třicátých letech zde působila také Masarykova letecká liga Plzeň.
Západočeský aeroklub Plzeň se postupně rozvíjel, vychoval mnoho pilotů, pořádal letecké dny s účastí desítek tisíc diváků, měl vlastní dílny na opravy letadel i motorů, účastnil se i mezinárodních závodů. Úzce spolupracoval se Škodou Plzeň, která ve 20. letech vyráběla letadla Dewoitine a motory Hispano-Suiza, než poté vyvinula vlastní motory. Rozmach aeroklubu zastavila okupace Německem 1939.
Nacisté ukradli majetek aeroklubu a Čechům zakázali létat. Letci se zapojili do odboje. Za svobodu ČSR odešlo bojovat do zahraničí 43 členů. Dvacet z nich padlo. Okupanti popravili 12 členů.
Za války bylo vybudováno německou armádou další letiště – svahové plachtařské letiště Třebouň. Vypíná se nad Třebouní u Toužimi, poblíž silnice Plzeň – Karlovy Vary. Bylo situováno podkovovitou strání proti jihovýchodu a hřebenem proti západu. Bylo zbudováno za války Němci a plzeňští plachtaři letiště objevili po válce. Na vrcholu kopce byly dva dřevěné sruby a dřevěná startoviště pro větroně. Startovalo se pomocí gumových lan. Terén byl velmi obtížný pro dopravu větroňů po přistání zpět na start a vzhledem k vyšší nadmořské výšce povětrnostně nevhodný, mraky zakrývaly vrchol svahu. Dokladem je povzdech napsaný na stěně srubu neznámým německým plachtařem – nikdy více Třebouň. Plzeňský aeroklub toto letiště opustil po dvou letních sezonách 1946 a 1947.
Plachtaři krátce po válce působili na starém borském letišti spolu s motoráři v těsné blízkosti borského vojenského letiště. Starty Messerschmidtů, Mosquit a dalších stíhaček se poněkud neslučovaly s plachtařským provozem a tak bylo rozhodnuto postavit nové plachtařské letiště na opačné straně Plzně. Na borském letišti tak zůstal tzv.motorový odbor, který kromě letounů v počátečním období létal i s vrtulníky. Postupně zde vznikl i významný plzeňský para-odbor. Aeroklub Plzeň Bory působil na tomto letišti do roku 1996, kdy se borská pole přeměnila definitivně na průmyslovou zónu. Motorový odbor se sloučil s plachtaři na letišti v Letkově a parašutisté si ponechali původní název a přesídlili na bývalé vojenské letiště do Líní (LKLN).
V té době bylo dosti využíváno svahové letiště Západočeského aeroklubu mezi obcemi Koterov a Božkov. Plachtařské letiště v Koterově bylo pouze svahové. Je to dost dlouhá stráň se sklonem asi 50 stupňů nad lukami a řekou, situovaná proti jihozápadnímu až západnímu větru. Bylo vybudováno plachtařským odborem Masarykovy letecké ligy (MLL) ještě před 2. světovou válkou (průsek zalesněnou strání pro startování a u průseku hangár). Byla proto logická snaha situovat nové letiště právě do tohoto prostoru. Jako nejsnazší řešení se nabízela možnost přenést činnost aeroklubu na louky pod svahovým letištěm, které využívala v r. 1945 jako polní letiště americká armáda a i Západočeský aeroklub tento prostor občas do té doby využíval k příležitostnému navijákovému i aerovlekovému provozu. Protože však tento prostor spadal do zátopové oblasti řeky Úslavy, bylo od této možnosti upuštěno.
Pozornost proto byla věnována poměrně málo členité oblasti východně od svahového letiště mezi obcemi Koterov a Letkov. Tento prostor byl sice rozčleněn množstvím různě vysokých mezí a třemi hlubokými úvozovými cestami, úpravy tohoto terénu však byly i s omezenými prostředky Západočeského aeroklubu zvládnutelné. Vedení Západočeského aeroklubu pod přímým vedením ing. Haura jednalo proto o využití tohoto prostoru jako budoucího letiště na Ministerstvu dopravy. Po celkem příznivých úvodních jednáních byl se strany Ministerstva dopravy vysloven požadavek ověřit, zda vyvýšenina „Háje“ jihozápadně od uvažovaného prostoru nebude při jihozápadním proudění ovlivňovat tento prostor nežádoucí turbulencí.
K ověření tohoto požadavku bylo nutno vyčkat až do doby po sklizni úrody z polí. Vhodná meteorologická situace nastala 26. listopadu 1950. Jihozápadní vítr toho dne dosahoval rychlosti 2 – 4 m/sec při nárazech do 6 m. Oblačnost tvořilo 6/8 stratů. K ověřovacím letům byl použit kluzák GB IIb OK 8056 po startu za navijákem Ford V8. Podvozek tohoto německého navijáku byl v dílnách ZA Plzeň upraven použitím podvozkových kol nákladního kluzáku Gotha, takže umožňoval převoz i po značně rozměklém terénu. Protože v prostoru uvažovaného letiště byly dva vzrostlé sady včetně zděného objektu, byl naviják postaven na poli v sousedství jižního okraje dnešního letiště v úrovni dnešních hangárů. Starty kluzáků byly prováděny z pole porostlého vojtěškou, které v současné době tvoří jihozápadní okraj letiště. První start za spodní závěs provedl ing. Hauer v délce 6 minut. Naviják obsluhoval Jindra Semler. Druhý start provedl Jindra Semler, naviják obsluhoval ing. Hauer. Tento start byl proveden s delší výdrží v přízemním letu. Doba letu 5 min. Přistání těchto dvou letů bylo v místě startu při zadním bočním větru v úhlu cca 45º. Třetí start provedl opět Jindra Semler. Přistání bylo voleno tak, aby proběhlo v bezprostřední blízkosti vyvýšeniny Háje směrem od Starého Plzence, tedy s bočním větrem zpředu, doba letu 6 min.
Při všech těchto letech se neprojevil nepříznivý vliv vyvýšeniny Háje, což ze země hodnotil instruktor V. Tichý. Výsledek byl projednán s pracovníky Ministerstva dopravy, kteří poté neměli další připomínky k situování letiště v tomto prostoru. Je tudíž možno konstatovat, že první lety v prostoru budoucího letiště Letkov proběhly právě 26. listopadu 1950.
V průběhu následujících 2 let zde byly vytvořeny podmínky pro vznik letiště. Veškeré práce probíhali svépomocí členů aeroklubu. Plachtaři zde postavili nový hangár, byl sem přesunut hangár z Koterova a dnes již neexistující hangár z Třebouně, který dosloužil jako nocležna. Tak vzniklo letiště, které nese název Letkov podle blízké obce a datum oficiálního vzniku a zahájení letecké činnosti je datováno do roku 1952.
Fotografie:
